Článek
Aktivisté, kteří se snaží útoky poukázat na nějaký konkrétní problém, který je třeba neprodleně řešit, si jako své oběti vybírají umělecká díla nevyčíslitelné hodnoty. Jejich útoky jsou ale spíše demonstrativními gesty. Různé přivazování k obrazům tak postrádá význam. Jednou se ale může stát, že obraz či jiné umělecké dílo nebude chráněno tak, jak si aktivisté myslí. Mohlo by tak dojít k jeho zničení, a vznikla by tak nevyčíslitelná kulturní škoda.
Snad nejvíce útokům čelí v posledních letech slavný obraz Leonarda da Vinciho Mona Lisa, který je vystavován v nejslavnějším muzeu světa, v pařížském Louvru. Naposledy na něj v lednu letošního roky zaútočily aktivistky, které na něj vychrstly polévku. Bojovali tím za zdravé a udržitelné potraviny. Kdyby nebyla Mona Lisa chráněna pancéřový sklem, mohlo dojít k jejímu nenávratnému poškození.
Pancéřové sklo už tento slavný obraz ochránilo několikrát. Na jaře 2022 došlo k podobnému útoku na obraz, místo polévky byl ale použit dort. V roce 2009 hodil návštěvník na obraz hrnek, který se o sklo roztříštil. Ne vždy byl ale obraz chráněn sklem. Během 20. století došlo ke třem významným pokusům o znehodnocení této slavné malby.
French "environmental activists" have just poured an unidentified substance on Leonardo’s “Mona Lisa”.
— Visegrád 24 (@visegrad24) January 28, 2024
pic.twitter.com/chkjOzNdEl
V roce 1911 byl obraz z muzea ukraden. Tato krádež otřásla celým uměleckým světem. Podezřelých bylo hned několik, mezi nimi i slavní zástupci tehdejší moderny. K výslechu musel jak Guillaume Apollinaire, tak Pablo Picasso. Nakonec se ukázalo, že tím, kdo obraz ukradl, byl zaměstnanec Louvru, který měl na starosti zasklívání obrazů. Dva roky měl obraz u sebe doma, pak se ho snažil ve Florencii prodat, přičemž byl odhalen. Obraz byl pak nějaký čas vystavován ve Florencii, v roce 1914 se vrátil do Paříže. Poškození obrazu bylo naštěstí minimální.
Hůře ale dopadl obraz v 50. letech. Potom co se v roce 1945 vrátil obraz do Louvru, za války byl totiž ukrýván ve sklepích zámků na Loiře, ho čekala série útoků v roce 1956. Nejprve ho poškodil muž, který obraz polil kyselinou. Ta vážně poškodila jeho spodní část. Přestože byl obraz instalován do skleněné vitríny, došlo k další aféře ještě v tomtéž roce. Jeden z návštěvníků hodil na obraz kámen. Tím vitrínu rozbil a skleněné střepy poškodily obraz u levého loktu Mony Lisy. Existují ale i záznamy o muži, který se pokusil plátno vyřezat z rámu. Tvrdil, že se do něj zamiloval.
Slavná umělecká díla tak čelí útokům návštěvníků muzeí už desítky let. Aktivisté se snaží jen na něco poukázat a zajistit pozornost věci, za kterou bojují. Zneužívají k tomu ale jako rukojmí díla nevyčíslitelné hodnoty, jejíchž další poškození by bylo ohromnou ztrátou pro celý svět. Aktivisté, prosazujte si dál to, za co bojujete, ale dělejte to jiným a inteligentnějším způsobem. Nezneužívejte k tomu dávné, nádherné a hlavně křehké umění.
Zpracováno na základě:
a na základě vlastního názoru
