Článek
Zdeněk Štěpánek se narodil ještě v době Rakouska-Uherska v roce 1896 kousek od Benešova. Protože se ale narodil velmi předčasně, už v sedmém měsíci těhotenství, byl po narození ohrožen na životě. V té době neexistovaly inkubátory, a tak bylo zdraví takto narozených dětí velkým otazníkem. Podle některých zdrojů ho ale vlastní matka zahřívala v troubě. Z dnešního pohledu nám to přijde poněkud bizarní, ale v té době se nejednalo o nic neobvyklého. Matky dříve narozených dětí je často „dopékaly“ v troubě.
Rodina v té době ale netušila, že se jim narodil talentovaný herec, který bude ještě o více než 120 let později považován za jednoho z nejlepších herců historie. Přesto brzy začali tušit, že jeho kroky budou směřovat do uměleckých sfér. Jeho herecké vlohy mohl zdědit po svém dědečkovi, který byl svého času ředitel Stavovského divadla, jednoho z nejlepších pražských divadel.
Dostat se k divadlu v té době ale nebylo jednoduché, proto se mladý Štěpánek rozhodl, že od rodiny odejde a bude cestovat s kočovnou společností a živit se jako kočovný herec. Bylo mu tehdy pouze sedmnáct let. Jeho uměleckou dráhu však přerušila první světová válka, do které musel Štěpánek narukovat. Tam několikrát jen o vlásek unikl smrti a nejednou byl vězněn nepřátelskou stranou na území tehdejšího Ruska.
Začátky v divadle po návratu do vlasti pro něj byly těžké. Nechtěli ho nechat hrát, protože měl silný ruský přízvuk, který získal v zajetí. Musel tedy pilně pracovat na své češtině. A to se mu vyplatilo. Když pak vystoupil ve Vinohradském divadle jako Cyrano, dostalo se mu neskutečného aplausu.
Zdeněk Štěpánek byl skutečně prvotřídním hercem a jeho talent po něm sdělily i jeho děti. Kdo by dnes neznal skvělou herečku Janu Štěpánkovou, která nás po dlouhé desítky let okouzlovala svým jedinečným hereckým umem. Stejně tak jeho nejmladší syn Petr Štěpánek, který je v současné době životním partnerem Zlaty Adamovské, nebo starší Martin Štěpánek, kterého jsme mohli na televizních obrazovkách také často vídat, dokud v roce 2010 nezemřel.
Když měl ale Štěpánek teprve jen dceru, přišlo období, na které nerad vzpomínal. Československo zaniklo a vznikl Protektorát Čechy a Morava. Protože byl ale tento herec oblíbencem českého publika, připadla ta nemilá povinnost právě jemu. Musel tento fakt oznámit skrze rozhlas celému národu. Nechtělo se mu do toho, ale neměl na vybranou. Říká se dokonce, že mu bylo vyhrožováno zabitím. Daný úkol, ač nerad, nakonec splnil. Jenže ani jeho odpor k nacismu nezabránil tomu, aby ho po válce obvinili ze spolupráce s Němci.
Očistit své jméno mu trvalo téměř dva roky. Pak ale u filmu zažil zlatý věk. Dostal tu čest ztvárnit jednu z největších osobností české historie, která se za žádnou cenu nechtěla vzdát svého učení a svých názorů. Zahrál si Jana Husa a posléze i vojevůdce Jana Žižku ve dvou historických velkofilmech, které byly v polovině 50. let, kdy vznikly, nečím naprosto nevídaným.
Okupace se však už nedožil. V červenu 1968 vystupoval v Redutě, kde recitoval verše ze Starého zákona. Po představení se rozhodl navštívit jednu z malostranských pivnic. Při konzumaci piva ale náhle dostal infarkt a na místě padl mrtvý k zemi.
Jeden z nejlepších herců odešel do hereckého nebe, ale jeho odkaz žil a stále žije skrze jeho filmy i v jeho potomcích.
Zpracováno na základě:
