Článek
Každý zaměstnanec bez rozdílu má každý rok nárok na základní slevu na poplatníka. Nárok na ni se nemusí ničím dokládat, stačí jí v prohlášení poplatníka zaměstnavatele zaškrtnout, případně ji zohlednit v daňovém přiznání. Pro rok 2025 se tato základní sleva na poplatníka pohybuje na úrovni 30 840 Kč.
To v praxi znamená, že pokud pracujeme po celý rok, máme možnost si od naší celkové daňové povinnosti ze mzdy, tj. daň z příjmu fyzických osob, přesně takto vysokou částku odečíst. A tím se nám může daňová povinnost výrazně snížit. Pokud pracuji a v zaměstnání podepíšu prohlášení poplatníka k dani z příjmu, je mi tato sleva započítávána už během roku. Každý měsíc mi je tak od vypočítané daně odečtena poměrná část základní slevy na poplatníka ve výši 2570 Kč.
Jenže z principu věci má nárok na uplatnění základní slevy na poplatníka v plné výši každý, tedy i ten, kdo nepracoval po celý rok. Jenže mzdová účtárna dopředu netuší, jak dlouho bude daný zaměstnanec u zaměstnavatele pracovat, a tak mu stále strhává poměrnou část za jeden měsíc. Pokud tedy nepracuji po celý rok, mohu po jeho skončení v daňovém přiznání zohlednit plnou výši této slevy.
Pro pochopení si můžeme uvést do protikladu příklad zaměstnance pracujícího po celý rok a zaměstnance, který pracoval jen po část roku. Jako modelovou mzdu si vezmeme mzdu blížící se průměrné mzdě v loňském roce. A to sice 44 000 Kč. Zaměstnanec s takovou hrubou mzdou má daňovou povinnost ve výši 6600 Kč každý měsíc. Platit ale bude méně, protože se od této daňové povinnosti odečte poměrná část základní slevy na poplatníka. Jeho měsíční daňová povinnost tak bude o 2570 Kč nižší, ze mzdy se mu tedy strhne pouze 4030 Kč.
Pokud by ale takový zaměstnanec pracoval pouze prvního půl roku a pak by ze zaměstnání odešel, vypadala by situace u něj od ledna do června zcela stejně jako v předchozím příkladu, vyplatilo by se mu však podání daňového přiznání. V tom by se totiž uvedlo, že celková daňová povinnost zaměstnance za dané zdaňovací období byla 6600 Kč x 6 měsíců, tedy 39 600 Kč. Zaměstnanec ale díky snížení daňové povinnosti o základní slevu na poplatníka zaplatil pouze 4030 Kč x 6 měsíců, tedy 24 180 Kč.
Z toho plyne, že zaměstnanec využil ze své slevy na poplatníka ve výši 30 840 Kč pouze polovinu, tedy 15 420 Kč. Podáním daňového přiznání tak může být o oněch 15 420 Kč bohatší. V zásadě platí, že čím kratší domu jste v roce pracovali, tím více peněz se vám vrátí ze zaplacených daních. Je to ovšem kromě nároku na základní slevu na poplatníka také limitováno částkou, kterou jste v loňském roce skutečně na daních zaplatili.
Daňové přiznání by si tak měl rozhodně podat každý, kdo v loňském roce pracoval jen po část roku, obzvláště v případě, pokud nebyl v zaměstnaneckém poměru na konci roku. V případě ze zaměstnanec v průběhu roku do práce nastoupil a stále v ní setrvává, vyřeší tohle za něj mzdová účtárna v rámci ročního zúčtování po doložení potřebných dokumentů z předchozího zaměstnání
Zpracováno na základě:
