Neznámá místa Prahy: Pražský potok Botič zmiňujeme pokaždé, když zpíváme českou hymnu

Když budeme mluvit o vodním toku na území Prahy, kterému se říká Botič, je třeba uvést na pravou míru mylné označení potok, kterým je většinou Pražanů nazýván. Jedná se správně o říčku. Taktéž je třeba upozornit na jeho správnou výslovnost. Přestože většina lidí vyslovuje název tohoto potoka tvrdě jako „botyč“, je správnou výslovností dle Ústavu pro jazyk český jeho měkká varianta, tedy „botič“.

Pramen Botiče se nachází mimo Prahu, konkrétně ve Středočeském kraji u obce Čenětice. Jeho celková délka je 34,5 km. Než se dostane do Prahy, protéká Průhonickým parkem, kde tvoří nádherné scenérie, které jistě osloví mnoho návštěvníků tohoto parku. Přes Uhříněves se dostává až do Hostivaře, kde je hlavním zdrojem Hostivařské přehrady.

Právě z Hostivařské přehrady pak pokračuje dále do centra Prahy. Zde vytváří tak nádherné několik kilometrů dlouhé meandry, že byla tato oblast prohlášena za přírodní památku. Hamerský rybník je také součástí povodí Botiče směrem do centra.

Dále pak protéká areálem michelské teplárny a stáčí se do Vršovic, kde protéká v těsné blízkosti fotbalové stadionu Bohemians. Přes spodní část Havlíčkových sadů (Grébovka) se dostává do Nuselského údolí. Zde jej můžeme vidět u divadla Na Fidlovačce.

Divadlo Na Fidlovačce je pojmenováno po divadelní hře Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka, ve které poprvé zazněla i budoucí česká hymna. A každý kdo zná její slova, zpívá v ní o průtoku Botiče Nuselským údolím. V té době, kdy byla hymna složena, zde totiž ještě nestál Nuselský most a scenérie, které se zde kolemjdoucím naskýtaly, byly naprosto výjimečné.

Zaujaly i Josefa Kajetána Tyla, který je nezapomněl zmínit ve své písni, která se později stala českou hymnou. „Voda hučí po lučinách“ má být odkazem právě na Botič, který tudy protéká. Málokdo by dle dnešního vzhledu Nuselského údolí hádal, že to tu Josef Kajetán Tyl nazval lučinami.

Odtud se pak Botič dostává až pod vyšehradské hradby, mizí nám z očí a dále pokračuje jako zakrytý tok, dokud se na Výtoni u železničního mostu nevlévá do Vltavy.

Botič je vskutku nádherný tok, který částem Prahy, kterými protéká, dodává zvláštní osobitý ráz. Ale jak už to tak bývá, co je krásné, může být i často nebezpečné. Přestože je Botič opravdu jen říčka, v deštivých obdobích často dochází k záplavám, které tento nenápadný potok způsobuje. Standardní průtok vody v Botiči se odhaduje na 1 - 1,5 m3 za vteřinu. Při záplavách v roce 2002 se však tento průtok zvýšil na 60 m3 za vteřinu a v roce 2013 dokonce na 70 m3 za vteřinu.

Přesto vždycky byl a doufejme, že i bude, součástí těchto míst. Že si vždy budeme moci sednout do parků, kterých míjí nespočet, a poslouchat jeho tak uklidňující zurčení a třeba si zkusíme představit, jak to tu mohlo vypadat, když o tom psal Josef Kajetán Tyl.