Článek
Nový Svět je dnes pojmenování jedné ulice na Hradčanech, ale dříve se tak říkávalo celé oblasti v podhradí, kde bydlelo zejména služebnictvo a další zaměstnanci Pražského hradu. O původní podobě najdeme však dnes jen velmi málo informací. Nový Svět totiž dvakrát vyhořel. Poprvé během husitských válek, podruhé v roce 1541 při tzv. Velkém požáru. To tehdy shořela značná část Hradčan i Malé Strany.
Když však byl znovu zastavěn v 16. a 17. století, zůstala jeho podoba prakticky nezměněná až do dnešních dnů. A my se tak při jeho návštěvě můžeme skutečně ocitnout v dávné historii pražského podhradí. A návštěva opravdu stojí za to.
V těchto místech se klikatí křivolaké uličky s nízkými domky a dobově vyhlížejícím pouličním osvětlením. Ať sem přijdete ve dne, nebo v noci, malebnost těchto míst vám nemůže uniknout.
V domě U Zlatého noha býval dle dobových záznamů hostinec, kde se často ubytovávali hradní hosté, u nichž by nebylo záhodno, aby zůstávali na hradě. Mimo jiné zde byl ubytován i slavný dánský hvězdář Tycho de Brahe.
Název začínající slovem zlatý, respektive u zlatého, tu však měla spousta domů. Jeden takový byl jistý čas ve vlastnictví rodiny Santiniů, jejichž jméno proslavil architekt Jan Blažej Santini. Jeho odkaz je dodnes patrný po celé České republice, dokonce i v Praze, kde najdeme hned několik Santiniho výtvorů. Asi největší jeho zajímavostí v Praze jsou Svaté schody, o kterých si napíšeme příště.
Postupem času ale na Novém Světě bydlelo stále méně zaměstnanců Pražského hradu, domy chátraly a stěhovala se sem chudina. Dělo se tak již na přelomu 19. a 20. století a za první republiky. Chudí obyvatelé Nového Světa se často tísnili v malých domcích ve velmi hojném počtu. Jeden zahraniční reportér přirovnal v tisku tehdejší Nový Svět k Neapoli. Lidé zde totiž trávili večery na dvorku a před domy a mezi zdmi domů od jednoho k druhému viselo na natažených šnůrách vyprané prádlo tak, jak je to až do dnes zvykem v jihoitalských městech, včetně Neapole.
Nový Svět je dnes hojně vyhledáván umělci, kteří zde hledají inspiraci. Mnoho z nich tady dokonce žilo a žije. Jmenujme například Karla Kachyňu, Arnošta Lustiga, Otu Pavla nebo Bořka Šípka. Právě díky zájmu těchto umělců byl celý Nový Svět zrekonstruován a dnes skutečně působí tak, jako by se v něm za těch několik stovek let nic moc neudálo.
Najdete zde klid, který je v Praze tolik ceněný, a jedno skvělé stylové občerstvení s pár židličkami a výhledem na obě strany uliček klikatících se do ztracena. Za návštěvu pak stojí i vedlejší ulice, Černínská, která je vystavěna v podobném duchu jako Nový Svět. Tak je obě nevynechejte, máte to jen pár kroků od Pražského hradu.