Článek
Angelika je pro české televizní diváky naprostou klasikou. A oblíbili si ji miliony lidí po celém světě. Jenže původní série měla premiéru již před 60 lety, a tak na mladší ročníky může působit poněkud zastarale. Před 11 lety se ale tým kolem režiséra Ariela Zeitouna pustil do nového zpracování tohoto příběhu. První díl byl natočen takzvaně na zkoušku. Pouze v případě, že by byl o příběh zájem, mělo se pokračovat v natáčení dalších dílů.
První díl nově zamýšlené ságy s prostým názvem Angelika mapoval zhruba totožným způsobem děj prvního dílu původní ságy. Prvním problémem bylo ale už obsazení postav. Do role Angeliky byla vybrána francouzská herečka Nora Arnezeder, nevýrazná šedá myš, která ani ve vypjatých situacích neměla nic z energie původní Angeliky Michèle Mercier. Stejně tak Joffrey de Peyrac zde působil jako neupravený zarostlý stařec, který vzhledem jen prohluboval věkový rozdíl mezi oběma manželi.
Přestože se natáčení příběhu o Angelice opět chopili Francouzi, koprodukce s Belgií, Českem a Rakouskem jim umožnila, aby se většina exteriérových scén natáčela v Česku. Posloužily jim k tomu české hrady a zámky. Je pravda, že v tomto ohledu je Česká republika nepřekonatelná, problém však je, že architektura na území Čech a Moravy se od té francouzské značně liší, a tak už na první pohled působí lokace nedůvěryhodným dojmem. Natáčelo se například na hradě Kost či na zámku v Telči, ale také na Pernštejnu, Točníku nebo Křivoklátu.
Už u původní série byla důležitým prvkem celého příběhu hudba, která romantiku příběhu dokreslovala. Ústřední melodii si tak dodnes pamatuje mnoho z nás. V tomto filmu ale nic takového nebylo. Hudba zněla spíše na pozadí a rozhodně se nejednalo o nosnou melodii. Jediný moment, kdy film dostává tu správnou atmosféru, je okamžik, kdy se Angelika s Joffreyem dozvídají, že na jejich panství přijede jako host samotný král. V tom okamžiku totiž tvůrci záměrně jako připomenutí zvolili melodii z původní série. Ta tu tak na pár desítek vteřin zazní a připomene nám, že původní sérii se zkrátka nic nevyrovná.
Celý příběh navíc nepůsobí opravdově, herecké výkony jsou nepřesvědčivé, dobové prostředí diskutabilní. K natáčení historického románu, který už byl jednou zpracován, se musí přistupovat se vší opatrností. Je zde totiž velké riziko neúspěchu. A to se v případě nové Angeliky potvrdilo.
Hodnocení a pocity z tohoto nového filmu, který spatřil světlo světa v roce 2013, byly smíšené až negativní, proto k realizaci pokračování nikdy nedošlo. Jedinou a pravou Angelikou tak navždy zůstané ta ze 60. let minulého století s Michèle Mercierovou v hlavní roli.
Zpracováno na základě:
