Článek
Existují dva typy exekuce. Říká se jim přednostní a nepřednostní. Do přednostních řadíme především dluhy vůči státu na pojistném a na daních, do nepřednostních potom patří běžné exekuce. Rozdíl je ale ještě v tom, jakou poměrnou část dlužník ze svého příjmu odvede.
Výše jednotlivých měsíčních srážek exekuce se vypočítává vždy z čisté mzdy. Čistá mzda se sníží o nezabavitelné minimum, které je pro letošní rok 13638 Kč. Na každou vyživovanou osobu, tedy na děti i manželku, se takové nezabavitelné minimum zvyšuje o dalších 3409,50 Kč. Teprve z částky, která nám zbyde, pak můžeme srážet exekuci.
V případě nepřednostní exekuce srazíme ze zbylé částky jednu její třetinu a dvě třetiny zůstávají dlužníkovi. V případě přednostní exekuce se zabavují dvě třetiny a dlužníkovi zůstává jen jedna třetina. Pokud je dlužník v insolvenci, pak se ve většině případů postupuje jako u přednostní exekuce, tedy sráží se dvě třetiny částky.
Rozdíl mezi exekucí a insolvencí je však propastný. Exekuci platí dlužník, dokud nesplatí celou částku, kterou je povinen uhradit, kdežto v insolvenci stačí splatit pouze minimální část v období pěti let a zbytek je dlužníkovi odpuštěn. Poslanci chtějí toto období zkrátit na 3 roky. Tím ale pomáhají zejména nečestným dlužníkům, kteří nesplácí, protože mají mzdu nastavenou tak, aby nic platit nemuseli.
Ukažme si to na jednoduchém příkladu. Pokud budu v insolvenci, budu mít ženu a dvě děti, moje mzda bude 35000 Kč hrubého, pak to bude vypadat následovně. Z této hrubé mzdy dostanu čistého 28470 Kč, pokud uplatňuji pouze základní slevu na poplatníka. Z této částky si odečtu nezabavitelnou částku ve výši 23866,50 Kč, protože vyživuji manželku a dvě děti. Částka, se kterou se bude na insolvenci počítat, tak bude pouze 4603,50 Kč. Protože jde o insolvenci, zaplatím z této částky dvě třetiny. Moje měsíční insolvenční srážka tak bude pouze 3069 Kč. Za celé tři roky tak zvládnu zaplatit jen něco málo přes 110 000 Kč a zbytek mi bude odpuštěn.
Zaměstnanci, kteří dluží, se často se svými zaměstnavateli dohodnou na umělém snížení výše mzdy, aby na insolvenci po dobu oněch třech let platili co nejméně. Pokud bych se já v předchozím případě domluvil se zaměstnavatelem na snížení na 30000 Kč hrubého a vyplácení zbytku do výše původní mzdy jiným způsobem, snížím si čistou mzdu na 24770 Kč. Po odečtení nezabavitelné částky tak do insolvence vstupuje částka 903,50 Kč. A z ní platím pouze ony dvě třetiny, tedy 602 Kč. Za tři roky pak celkem necelých 22000 Kč.
Při insolvenci je podmínka, že dlužník se musí snažit svůj dluh po tuto dobu splácet. Tady mi nikdo nemůže říci, že bych se nesnažil, protože jsem platil přesně takové částky, jaké byly zákonem vyžadovány. Pokud bych takovou částku platil měsíčně po dobu pěti let, zaplatil bych znatelně více, než by mi byl můj zbylý dluh odpuštěn. Po novele insolvenčního zákona však budou stačit ony tři roky a pak budu ostatních povinností zbaven. A já se ptám. Opravdu musíme dlužníkům ještě více pomáhat, když už mají tak benevolentní možnosti, jak se splácení dluhů, které si nasekali, vyhnout?
Zpracováno a výpočty v článku simulovány na základě zákona o daních z příjmů, insolvenčního zákona a nařízení vlády o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách).
