Článek
Orloj na Staroměstské radnice je určitě starší než 600 let. Víme totiž, že první zmínka o něm se v dochovaných listinách objevila už v roce 1410. V té době již tedy rozhodně existoval. Ve vzniku orloje je ale mnoho nejasností. Původně se přisuzoval mistru Hanušovi a existuje legenda o jeho následném oslepení. Dnes už ale víme, že to není pravda. Mistr Hanuš žil totiž o několik generací později, než jaké je skutečné stáří orloje. Hodinový stroj a některé části orloje tak vytvořil již Mikuláš z Kadaně kolem zmiňovaného roku 1410.
Ať je historie orloje jakákoli, důležité je, co nám tyto jedinečné „hodiny“ ukazují. Není to totiž pouze o dvanácti apoštolech, kteří se každou hodinu vystřídají v horní části orloje, přestože právě na tento okamžik čeká pod Staroměstskou radnicí značné množství lidí. Málokoho ale zajímají ostatní části těchto doslova magických hodin. Pojďme se společně podívat na jeho jednotlivé části.
Přistoupíme-li k věži Staroměstské radnice ze strany, kde se tyčí orloj, spatříme dole malé dveře. Hned nad nimi se nachází první patro orloje. V něm můžeme vidět Mánesovu kalendářní desku. Dnes už je samozřejmě nahrazena kopií a originál je bezpečně uložen. A právě v tomto patře orloje můžeme objevit prakticky všechno, co s kalednářem souvisí. Máme tu symboly znázorňující každý měsíc v roce, dvanáct kruhů s jednotlivými znameními zvěrokruhu a po obvodu desky všechny jména tehdejšího kalendáře včetně všech církevních svátků. Písmena A až G pak určují i den v týdnu. Zlatá ručička nacházející se tam, kde se běžně na hodinách nachází dvanáctá hodina, pak jasně určuje konkrétní den. Ručička se však nepohybuje, otáčí se kalendářní deska.
Detail astrolábu a kalendária
Ve druhém patře orloje se pak nachází astroláb, z něhož můžeme vyčíst hned několik časů. Standardní čas určují římské číslice od jedné do dvanácti. Kolik je právě hodin ukazuje zlatá ručička se sluncem. Dále je zde staročeský čas, který taktéž určuje zlatá ručička, využívá se k němu však obvodový ciferník s čísly od 1 do 24. Tento čas má úseky v délce dnešní hodiny, první hodina ale začíná v momentě, kdy zapadne Slunce. Z orloje tak poznáme i to, kdy dnes slunce vyšlo a kdy bude zapadat.
A je tu i babylonský čas. Ten je trochu zvláštní. Den totiž dělil na dvanáct stejných dílů, noc taktéž. Celkem byl tedy den rozdělen do čtyřiadvaceti stejných částí, v létě ale byly denní části delší, noční kratší. Naopak tomu bylo v zimě. K zobrazení tohoto času slouží ciferník s černými arabskými číslicemi. Určení času je zde ale složitější. U každé černé arabské číslice je zlatá křivka. Určit čas se dá podle té, kterou v daný okamžik protíná zlatá ručička.
Z astrolábu poznáme ale i řadu dalších věcí. Znamení zvěrokruhu putují po astrolábu a symbol Slunce se vždy nachází u toho znamení, které právě v tomto období slaví narozeniny. Zajímavý je pak i mechanismus měsíce. Jeho symbol je z půlky černý a z půlky stříbrný. Otáčí se přesně tak, aby bylo vždy vidět, v jaké fázi se Měsíc nachází.
Stejně tak lze určit, že pokud se symbol Slunce nachází v modrém astrolábu, je den. Slunce v červené části znamená úsvit či soumrak a Slunce v černé části znamená noc. Stejně jako se symbol Měsíce pohybuje kolem své osy, symbol Slunce jezdí po své ručičce nahoru a dolu. Slunce blíže u okraje znamená léto, blíže středu znamená zimu. A to stále není všechno, z orloje se dá vyčíst i hvězdný čas, který určuje symbol hvězdy.
Jen málokdo ví o všem, co je orloj schopen kolemjdoucím vyjevit, natož aby byl někdo schopen určit, co jednotlivé symboly znamenají. Když se nad tím ale zamyslíme, není ten pražský orloj úžasný?
Zpracováno na základě:
