Článek
Když si vzpomeneme na naši první třídu na základní škole, možná se nám vybaví, jak jsme se učili krasopis, kterému se také někdy říká psací písmo. Byl to pro nás první krůček, jak se posunout do světa dospělých, naučit se psát. Jenže nyní se uvažuje o tom, že by se výuka psaní krasopisem zrušila, protože to pro dnešní mladé generace nemá význam. Už to nebudou potřebovat.
Například ve Finsku či USA už byla výuka psacího písma nahrazena výukou psaní na počítači. Ano, počítače se čím dál více stávají součástí našeho každodenního života. Co když si ale budu potřebovat napsat něco v ruce? To už asi nové generace nebudou umět. Pokud nebudou mít po ruce telefon, počítač nebo tablet, budou si připadat jako analfabeti, které nikdo psát nenaučil.
Přitom krasopis je tak nádherná disciplína, kterou můžeme potěšit naše blízké, když jim napíšeme krásné přání vlastní rukou, než abychom ho vytiskli na tiskárně. Zda se budou děti učit psát rukou alespoň tiskací písmo zůstává záhadou. Ovšem tiskací písmo, obzvláště malá písmena, mohou být pro malé děti obzvláště náročná. Nenaučí se na sebe vázat jednotlivá písmenka, protože to se u tiskacího písma nedělá. Jejich psaný projev pak bude velmi neosobní.
V roce 2003 v Česku proběhl výzkum, který vedla Radana Bartůňková, česká výtvarnice, která na vybraném vzorku zkoumala, jak vlastně lidé píší, zda používají psací, tiskací nebo písmo kombinují. Výsledky mohou být až překvapující.
Čistě tiskací písmo používá k psaní méně než třetina všech (asi 30 %), kteří do ruky vezmou tužku. Těch, kteří píšou psacím písmem, je zhruba polovina, avšak mnoho z nich si krasopis usnadňuje. Přestože malá písmenka jsou důsledně spojovaná, tak jak psací písmo vyžaduje, u velkých písmen používají zjednodušeniny, které mnohdy připomínají právě tiskací písmo.
Zbylých dvacet procent pak píše kombinací obou variant. Jedná se o písmo, kde některá písmenka píšeme krasopisem a vážeme je, některá však zůstávají oddělena a jsou tiskacím. K tomuto kroku, ke kterému se uchyluje pětina nás všech, dochází zejména proto, že si snažíme psaní co nejvíce usnadnit. Podvědomě si vybere, která varianta písmenka se nám lépe píše a tu pak preferujeme v našem vlastním písmu.
Vybrat si tu variantu, která nám vyhovuje, ale můžeme pouze v případě, že obě ty varianty známe. Pokud se ve školách přestane učit krasopis, pak dětem nezbyde nic jiného než psát mnohdy složitá tiskací písmenka. Možná se časem nebudou učit ani ta. Není to škoda? Není to odkaž našich předků a nevypovídá naše písmo i o nás? Takhle budeme jen stroje, které umí psát pouze na moderních zařízeních. A na narozeninové nebo valentýnské přáníčko napsané vlastní rukou můžeme rovnou zapomenout.
Zpracováno na základě:
