Článek
Tento skutečný příběh se začíná ve Francii roku 1799, kdy se tam narodil Joachim Barrande, čteno Žoakym Barand. Než ho osud spojil s českými zeměmi, vystudoval polytechnickou školu a dále školu zaměřující se na výstavbu mostů a silnic. Je autorem mostu ve francouzském městě Saumura, který tam stojí dodnes. V roce 1826 se dostal do služeb francouzského krále Karla X. Stal se vychovatelem jeho vnuka Jindřicha. Jenže v roce 1830 vypukla ve Francii třídenní revoluce, která svrhla dynastii Bourbonů. Královská rodina tak musela odejít do exilu. A s nimi odešel i Barrande.
Novým místem jejich pobytu se stal nejprve britský Edinburgh. Zde se Barrande začíná zajímat o paleontologii, která ho uchvacuje čím dál tím víc. Královská rodina se ale záhy v roce 1832 přesouvá do českých zemí na hrad Buštěhrad, který se nachází nedaleko dnešního Kladna. Epidemie cholery řádící v okolí je ale brzy donutí Buštěhrad opustit a uchýlit se na Pražský hrad.
Joachim Barrande byl mužem vědy a ještě k tomu nedokázal ukojit svou touhu po vědění. Brzy se dostává do kontaktu s českými vědci a umělci té doby. Jeho přítelem se stává Kašpar Šternberk, který byl jedním z prvním sběratelů zkamenělin a je považován za zakladatele paleontologického výzkumu na našem území. A Barrande s ním jeho zájem sdílí. Když se jednoho dne Barrande procházel pod Děvínem na břehu Vltavy, objevil zkamenělinu hlavonožce. A vášeň byla na světě. Při své práci pro Kašpara Šternberka objevil naleziště zkamenělin v údolí Berounky. Toto území pak zkoumal nejčastěji, vypravoval se ale i do vzdálenějších míst napříč Evropou.
Jeho životní kroky ho spojily i se slavným českým básníkem Janem Nerudou, jehož díla měl možnost poznat ještě předtím, než vešel do povědomí lidu. U Barranda totiž sloužila matka Jana Nerudy, která uměla francouzsky. Vznikl mezi nimi přátelský vztah a když se Barrande naučil česky, byl jedním z prvních, kteří měli tu možnost přečíst si prvotiny mladého Jana Nerudy. Na motivy jeho života napsal Neruda i jednu z Povídek malostranských o starém pánovi z Malé Strany, který sbírá kameny. Jedná se o povídku s názvem Hastrman.
Ještě v osmdesáti letech zkoumal své milované zkameněliny. Pak ale onemocněl na zápal plic a následně v roce 1883 zemřel. Pražskému muzeu odkázal celou svou knihovnu s vlastními rukopisnými díly včetně statisíců zkamenělin, které dodnes můžeme obdivovat v Národním muzeu ve sbírce nazvané Barrandeum.
Joachim Barrande byl sice Francouz, ale do naši vědecké historie se zapsal natolik, že po něm byla pojmenována nejprve Barrandovská skála, následně i celá pražská čtvrt. Dnes se můžeme projet například i po Barrandovském mostě. V naší historii už mu tak navždy náleží nesmazatelná zmínka.
Zpracováno na základě:
