Článek
Psal se tehdy rok 1968. Dvacetiletá vláda komunistů měla vážné trhliny a lidé věřili, že jejich národ bude brzy svobodný. Nasvědčovalo tomu totiž vše, co se v našem státě dělo. Takzvané období Pražského jara na počátku roku 1968 přineslo politické uvolnění a Češi zažívali pocit svobody, jakého se jim už dlouho nedostalo. Doufali, že vláda komunistické strany je u konce.
To se ale nelíbilo konzervativním komunistům Komunistické strany Československa. Jejich žádosti Sovětský svaz vyhověl a v noci z 20. na 21. srpna sem dorazila vojska Varšavské smlouvy. Největší zastoupení v nich měla Sovětská armáda, jednalo se ale i o Poláky, Maďary a Bulhary. Trvalo doslova pár hodin, než tito vojáci obsadili řadu důležitých českých měst a Pražské jaro jako by vůbec neproběhlo.
Reformy, které byly během Pražského jara schváleny, byly postupně rušeny, liberální přístup vymizel a započalo se období normalizace. První rok okupace lidé ještě věřili v to, že se podaří vyjednat, aby tato vojska odjela. Když se ale při prvním výročí 21. srpna 1969 konala zejména v Praze řada demonstrací, byly tyto protesty tvrdě potlačeny. Bylo jasné, že vojáci z Československa jen tak neodejdou. Socialismus s lidskou tváří, který nastolil Alexander Dubček, byl nahrazen tvrdými opatření a trestáním všech, kdo se jakkoli vymezovali proti socialistickému zřízení a vládě.
Odpor československého lidu přinesl jen do konce roku 1968 více jak sto mrtvých civilistů, další stovky pak zemřely v následujících letech před sametovou revolucí. Lidé začali masivně migrovat do zemí, kde se cítili svobodnější. Během prvního roku a půl od obsazení Československa emigrovalo přibližně 100 tisíc obyvatel našeho státu, do sametové revoluce pak až další čtvrt milion lidí.
Většina vojáků odešla z Česka již během prvních měsíců po obsazení, stále jich tu ale zůstávaly desítky tisíc. Jednalo se zejména o vojáky Sovětského svazu. A ač se to zdá neuvěřitelné, vojáci zde zůstali i po sametové revoluci. Jejich definitivní odchod se uskutečnil až v roce 1991. Během listopadu 1989 však nesehrály tyto jednotky téměř žádnou úlohu. Přišlo totiž jasné stanovisko tehdejšího generálního tajemníka ruské komunistické strany Michaila Gorbačova. Ten sovětským vojákům nařídil, aby nevycházeli a do demonstrací lidu se nezapojovali, zároveň vyzval představitele české komunistické strany, aby proti demonstrantům nepoužívali ozbrojené síly.
Přestože ihned po převratu bylo obsazení Československa označeno za protiprávní čin a nově zvolený prezident Václav Havel začal okamžitě jednat s tehdejším generálním tajemníkem ruské komunistické strany o jejich odchodu, bojové jednotky se z Československa stáhly až během roku 1990 a servisní jednotky pak až během roku 1991. Přestože už uplynulo více jak 30 let od jejich definitivního odchodu, křivda, kterou v nás zůstává i nadále.
Zpracováno na základě:
