Přesně před 100 lety: První rozhlasové vysílání, Hlava XXII, irský prezident i smrt Masarykovy ženy

18. května 1923 se v tehdejším Československu uskutečnilo první rozhlasové vysílání. Od té doby bylo vysílání rozhlasové stanice Radiojournal pravidelné. V tomto ohledu nás předběhla pouze Velká Británie, kde rozhlasová stanice BBC vysílala, již o rok dříve. První vysílání se u nás spustilo ve 20 hodin a 15 minut. Program prvního dne byl vysílán naživo a vystoupil v něm orchestr s operní pěvkyní. Bylo to na tehdejší dobu něco nevídaného. Stanice fungovala až do roku 1948, kdy ji vystřídal Československý rozhlas.

Na světovém uměleckém poli se přesně před 100 lety v tomto měsíci narodil americký spisovatel Joseph Heller, který napsal světoznámé dílo Hlava XXII. Kniha tohoto židovského autora bývá často přirovnáváno ke Švejkovi od Jaroslava Haška. Hlavním hrdinou příběhu je kapitán letectva, který je tak trochu blázen a je to prakticky nekoncepční sled absurdních situací. Román vyšel v roce 1961 a v roce 1970 byl dokonce zfilmován. Josef Heller zemřel v roce 1999.

O den později se narodil Patrick Hillery, který se v roce 1976 stal prezidentem Irska. Již před nástupem do funkce byl několikrát ministrem různých rezortů a v roce 1973 se mu povedlo vyjednat vstup Irska do Evropského hospodářského společenství. Ve funkci vydržel neuvěřitelných 14 let až do roku 1990. Zemřel v roce 2008.

Teprve pět let po zvolení Tomáše Garriguea Masaryka umírá jeho milovaná žena Charlotta Garrigue-Masaryková. Charlotta se narodila v New Yorku v roce 1850. S Tomášem Masarykem se seznámila v roce 1876 v Lipsku, kde byla na návštěvě a budoucí prezident zde toho času pobýval. Sblížili se a roku 1878 zpečetili svůj manželský svazek civilním sňatkem v New Yorku.

Do Prahy se společně dostávají v roce 1881. Masaryk zde má totiž vyučovat na naší nejstarší univerzitě. Ta tehdy nesla název Česká univerzita Karlo-Ferdinandova. Z Charlotty Masarykové se stala známá česká literátka a feministka. Dokonce byla později silnou českou vlastenkou. Byla svému muži oporou v jeho začínající politické kariéře.

Za první světové války neodešla se svým manželem do exilu, ale zůstávala v Praze. Bylo pod dohledem policie. Její dcera Alice byla několik měsíců vězněna. Druhá dcera Olga pobývala s Masarykem v exilu. Jan, její syn, narukoval do armády a druhý syn Herbert zemřel na tehdy velmi zákeřnou nemoc, skvrnitý tyfus. To jí na jejím stavu nepřidalo.

V roce 1918 byla zbavena svéprávnosti a hospitalizována v sanatoriu, odkud ji odvezl až její manžel Tomáš téhož roku po návratu z exilu. Ze své choroby se již nikdy zcela plně neuzdravila. Na začátku května 1923 měla mrtvici a o několik dní později umírá na zámku v Lánech v nedožitých 73 letech. Její manžel ji přežil o 14 let.