Článek
Celá série příběhu o princezně Fantaghiro vznikala mezi roky 1991 a 1996. V originálním italském vydání se jedná celkem o pět velkofilmů, každý v délce zhruba tři hodiny. V českém vysílání byl každý z těchto filmů rozdělen na dvě části, aby byl pro televizního diváka stravitelnější. Na obrazovkách jsme tak mohli vidět celkem pět sérií příběhů o nebojácné princezně, z nich každá měla dvě epizody.
Hlavní dvojici, o jejíž lásku v příběhu šlo, ztvárnili Alessandra Martines a Kim Rossi Stuart. Tím, že se ale všechny díly natáčely v Čechách, zahrálo si v nich i nespočet českých herců. Většina z nich dostala jen malé role, ale byli i tací, kteří se objevovali po boku Fantaghiro pravidelně a stali se tak nedílnou součástí příběhu. Jmenujme například Pavla Zedníčka nebo Markétu Hrubešovou. Tu vůbec největší roli z českých herců ale dostala Kateřina Brožová, která si zahrála sestru hlavní hrdinky.
V příběhu je možné zahlédnout mnoho známých českých lokací. Tou nejčastější se ale stal hrad, na kterém Fantaghiro se svojí rodinou žila. Italský štáb si k tomu vybral jeden z nejkrásnějších a nejpůsobivějších hradů na našem území, Bouzov. Ten najdeme na pomezí Pardubického a Olomouckého kraje poblíž Moravské Třebové nebo Litovle.
Bouzov má tak úžasné exteriéry, že se stal hradem často figurujícím i v českých pohádkách. Z těch novějších snímků jsme ho mohli vidět například v Princezně zakleté v čase. Hrad na první pohled vypadá jako středověká pevnost s nespočtem věží a věžiček, dvojitým nádvořím a impozantním přístupovým mostem přes příkop kolem hradu. A přestože skutečně pochází z přelomu 13. či 14. století, povětšinu své existence rozhodně nevypadal tak, jak ho známe dnes. Tuto pseudo středověkou podobu mu dala až přestavba na konci 19. a na začátku 20. století.
Hrad totiž sloužil řádu německých rytířů a arcivévoda Evžen Rakousko-Těšínský, velmistr tohoto řádu, v roce 1895 rozhodl o jeho razantní přestavbě. I když o přestavbě asi nemůže být moc řeč. To, co mezi roky 1895 a 1910 proběhlo, byla spíše stavba nového hradu. Většina původního středověkého hradu totiž byla nenávratně zbořena a na jeho místě byl pak postaven hrad ve stylu jihoněmeckých romantických hradů ze stejné doby. Z původní středověké části hradu se tak zachovala jen velmi málo.
Řád německých rytířů se ale postaral o to, aby do hradu byly dovezeny staré a vzácné artefakty pocházející ze středověku, které by připomínaly odkaz tohoto řádu. Návštěva hradu tak rozhodně stojí za to, přestože je stavba mnohem krásnější a monumentálnější zvenčí. Nejhezčí pohledy na něj pak získáte na některé ze vzdálenějších vyhlídek.
Zpracováno na základě:
