Článek
Vlasta Burian, nezapomenutelný český herec, se narodil v roce 1891 v Liberci, ale již od jeho deseti let bydlela celá rodina v Praze na Žižkově. Divadlo miloval už od mala, ale vzhledem k jeho sportovním úspěchům chtěl být spíše fotbalistou. Hrál za Union Žižkov, později za Viktorii Žižkov, ale největších úspěchů dosáhl ve Spartě. Poprvé vystoupil jako komik před diváky ve fotbalovém klubu v roce 1909 a sklidil ohromný úspěch.
K filmu si poprvé přičichl v roce 1923, zatím tedy jen k němému filmu, a jeho hvězda začala strmě stoupat. Stal se tak rychle slavným a oblíbeným hercem, že již v roce 1925 mohl založit své vlastní divadlo nesoucí jeho jméno. První zvukový film následoval v roce 1930, C. a K. polní maršálek, ale to už byl Vlasta Burian miláčkem diváků i publika.
V roce 1944, konkrétně 1. září, došlo v jeho životě k velkému zlomu. Z nařízení Němců byla v Praze uzavřena všechna divadla. To se týkalo i toho Burianova. Větší šok ho ale čekal po válce. Byl vyloučen z herecké obce. Následovala konfiskace jeho vily, ze které se musel vystěhovat, neboť byl obviněn z kolaborace s Němci. Byl zatčen. Přestože se Janu Masarykovi podařilo jej dostat z vězení ven, byl uvězněn znovu. Život mu zničilo vykonstruované svědectví Lídy Baarové, které bylo vyhrožováno smrtí. Ve vězení byl pak podle svědectví spoluvězni často ponižován.
Odsouzen byl jen ke třem měsícům vězení, ale následovala pokuta půl milionu korun a konfiskace veškerého majetku a zákaz vystupování na pět let. Vlasta Burian musel začít pracovat. Nejprve pracoval v severočeských dolech, poté dělal poslíčka na horských chatách. Už na horách však zatoužil být opět hercem, proto před tamními hosty potají vystupoval.
K divadlu se vrátil v roce 1950. Jeho domovskou scénou se stalo Karlínské divadlo. Vlasta Burian už ale nebyl ten stejný komik jako před válkou. Energie a nadšení z něj vyprchalo. I když se to snažil svými skeči a humornými scénkami maskovat, v očích měl smutek. V roce 1954 následoval velký návrat komika ve Werichově filmové pohádce Byl jednou jeden král.
Později byl z však divadla propuštěn a musel se živit vystupováním na podřadných estrádách. Na posledním představení, které odehrál, se nachladil a dostal zápal plic, kterému nakonec podlehl. Tak v roce 1962 zemřel král českých komiků Vlasta Burian.
Rehabilitace se Vlastu Burianovi dostalo až posmrtně v roce 1994 po novém projednání jeho případu. Vladimír Just, český literární a divadelní kritik, po deset let studoval dobové prameny a archivní materiály, ale nenašel jediný rozhovor ani zmínku, co by Buriana usvědčovala z kolaborování s nacisty. Spekuluje se tak o tom, že snaha odstranit Buriana pramenila pouze z toho, že jeho sláva byla až moc velká a neslučovala se s novým pořádkem, který byl v tehdejším Československu nastolen po válce.
