Socha moderního astronauta na středověké katedrále? Předmět údivu i konspirací o cestování v čase

V dnešní době se často objevují poplašné zprávy, které nám zaručeně ukazují cestovatele v čase zachyceného na videozáznam nebo na fotografii. Jenže takové jevy mají vždy racionální vysvětlení. I dnes vznikají zajímavosti, které třeba za 500 let, až se na ně zapomene, mohou vyvolat velké pozdvižení.

Za naší kuriozitou musíme do španělské Salamancy. Tam se v těsném sousedství nachází dvě překrásné katedrály. Rozlišují se velmi jednoduše, jedné se říká nová a jedné stará. Ta stará pochází ze 12. století a je úchvatným příkladem románské a gotické architektury. Ta nová se začala stavět na počátku 16. století a je celá postavená v čistě gotickém slohu. Když se na ni podíváme detailněji, zjistíme, že se na ni nachází neobvyklé řezby, z nichž jedna naprosto vyčnívá. Socha moderního astronauta ve skafandru a s helmou udivuje návštěvníky, ve kterých vyvolává otázky, jak se tady taková socha ocitla. Ti, co o historii a současnosti katedrály nic nevědí, rozšířili po světě teorii, že se jedná o cestovatele časem, který se vrátil právě do 16. století, kdy se katedrála stavěla, a právě proto zde má svoji podobiznu. Vysvětlení je ale mnohem jednodušší.

Katedrála musela být v roce 1992 kvůli svému špatnému stavu restaurována. Stavitelé katedrál na stavbě vždy zanechávali nějaký svůj podpis. Takový podpis můžete najít prakticky na každé katedrále na světě, ale jeho forma se může podstatně lišit. Jenže takový svůj podpis chtěli na katedrálách zanechávat i jejich restaurátoři, aby byli se stavbou navždy spjati. Když pak probíhala rekonstrukce nové katedrály v Salamance, prosadil si hlavní restaurátor Jeronimo García, že na katedrále zanechá několik nových řezeb, které budou jeho podpisem.

Je až k neuvěření, že mu představení katedrály i památkáři jeho záměr schválili, nicméně zde po Garcíovi zůstalo několik neobvyklých stop. První z nich je právě řezba moderního astronauta, která tak mate všechny, co o ní nic neví. García ale dostal povolení i na další úpravy. Pečlivý pozorovatel tak může na katedrále najít i rysa, býka, čápa, králíka či raka, což byla v době stavby katedrály zvířata, která se zkrátka na církevní stavby nezvěčňovala.

Poslední povolená řezba, kterou zde García umístil, je sice méně nápadná, ale v konečném důsledku snad ještě více nevhodná než jeho astronaut. Znázorňuje totiž draka, jak líže zmrzlinu. Je jistě logické, že chtěl mít Jeronimo García na restaurované katedrále svůj podpis, ale tohle je přece jen trochu moc. Přesto na všechny tyto řezby dostal povolení.

Je to podobná situace jako s naším orlojem, kde restaurátor jedné z našich nejslavnějších památek zaměnil tváře vyobrazených osob za tváře svých známých přátel. Bylo z toho tehdy velké pozdvižení a muselo dojít k nápravě. Oba tyto případy však mají stejný dopad na návštěvníky. Z dálky si změny nevšimnou, ale zblízka budou zhrozeni. Až se někdo za 500 let přijde podívat na katedrálu v Salamance zjistí, že je na ni astronat, aniž by věděl, že to bylo dílo restaurátora Garcíi, začne také zkoumat, jak je to vůbec možní. Rázem z toho bude opět virální hit a důkaz o cestování časem.