Článek
Obec Velhartice nedaleko Klatov nemá ani tisícovku obyvatel, přesto je známou turistickou destinací tohoto kraje. Lidé sem jezdí zejména kvůli velhartickému hradu, který je jednou z nejkrásnějších zřícenin v Česku. Už tento hrad má své kouzlo a trochu tajemna je přítomno i zde. Ale není to místo, kam se dnes vydáme my.
U Velhartic se totiž nachází hřbitov, který má temnou minulost a je jedním z nejtajemnějších míst v Česku. Pokud jste tam nikdy nebyli a myslíte si, že ho neznáte, možná vás přesvědčíme o opaku. Na místním hřbitově se totiž natáčela část českého filmu Kytice podle stejnojmenné sbírky básní Karla Jaromíra Erbena. Konkrétně se tu natáčela báseň Svatební košile, která je sama o sobě svým obsahem děsivá, proto do této lokace skvěle zapadla. Ona byla tato lokace totiž vybrána záměrně, neboť již Karla Jaromíra Erbena k napsání této básně inspirovalo právě toto místo.
Část zbytků velhartického hradu
Velhartický hřbitov není příliš rozlehlý a stojí zde kostel sv. Máří Magdaleny. Servery zabývající se tajemnými místy s různými druhy energií nedoporučují toto místo navštěvovat. Podle nich je zde tolik mnoho negativní a zlé energie, že přítomnost na hřbitově působí prakticky na každého. Podle všeho zde v minulosti probíhaly rituály černé magie. Při jednom z nich se účastníci rituálu snažili oživit mrtvého. Podle toho, co se v okolí povídá, se jim to povedlo. A právě tento rituál měl za následek to, že se místo po jeho vykonání zaplnilo negativní energií.
Legenda praví, a místní potvrzují, že se po generace traduje příběh, že tato oživlá mrtvola unesla z nedaleké obce dívku, se kterou přeskočila zeď hřbitova. Právě v této legendě našel Karel Jaromír Erben zřejmě svou inspiraci. Senzibilové neboli lidé, kteří jsou schopni mimosmyslového vnímání, dokáží přesně určit místo, kde k přeskočení hřbitovní zdi došlo. Jejich výpovědi se až na malé detaily shodují.
Tvář unesené dívky tu prý zůstala otisknutá do zdi kostela navždy. Podíváme-li se na štít stavby, uvidíme tmavé skvrny, které při dobré představivosti připomínají obličej ženy. Zajímavé je, že tento štít, respektive skvrny na něm, byl několikrát přemalován, ale skvrny se po nějaké době vždy znovu objevily. Taková anomálie může být uvolněním energie při styku s neživým.
Pohled na kostel sv. Máří Magdaleny na velhartickém hřbitově
Na hřbitově jsou místa, kam se nedoporučuje vůbec chodit. Například místo, kde byl umrlec oživen, či boční vchod do kostela, kde stojí kříž, do nějž se promítla také část negativní energie z rituálu. Na tato místa nestoupnou ani místní. Nejvíce se hřbitovu vyhýbají ráno. Je zaznamenáno mnoho případů, kdy zde návštěvníci pociťovali zvláštní síly, několik žen omdlelo při mši. Lidé zde trpí i dehydratací, nebo po návštěvě hřbitova onemocní.
Je možné, že takový rituál, ať už byl úspěšný, nebo ne, mohl toto místo doslova zaplnit negativní energií, která ještě po mnoha desítkách či stovkách let působí i na naše vědomí? A je ve štítu kostela skutečně tvář dívky, která se kdysi stala obětí následků tohoto rituálu?
