Článek
Řím je učebnicovou ukázkou starověkého města z období antiky. Dodnes ho obdivují miliony lidí. Římanům se před více jak dvěma tisíci lety povedlo vytvořit velkolepé a důmyslné město. A to pouze za pomoci tehdejší primitivní techniky. To, co ale dokázali, nad tím zůstává rozum stát.
Pod Římem je mnoho kilometrů tunelů. Jde prakticky ještě o jedno velké podzemní město. Řím na povrchu je tak postaven na spleti těchto tunelů a z velké části na skalnatém podloží. Právě tunely v podzemí jsou velkým tajemstvím Říma. Původně jejich vznik nebyl spojen s žádným zásadním účelem. Byly tu vykopány, protože Římané zde těžili takzvaný pucolán neboli sopečný prach, který zde zanechaly výbuchy okolních sopek před mnoha tisíci lety. Tento pucolán jim umožnil vytvořit ten nejtvrdší možný beton, díky kterému římské stavby vznikaly velmi rychle a snadno. Těžba sopečného prachu tak stojí za vzestupem starověkého Říma.
Z této doby pochází i Pantheon, jedna z nejstarších staveb Říma a zázrak architektury. Každý, kdo ho navštíví, bude jistě uchvácen jeho střechou s otvorem. V tehdejší době to bylo něco nevídaného a i dodnes je to největší betonová kopule na světě. Beton ale najdeme například i v základech Kolosea. Dalším zázrakem, na jehož výstavbu Římané použili také pucolánový beton, je Via Appia. Jedna z nejstarších silnic na světě, jejíž část se dochovala až do dnešních dnů. V době největší slávy Říma vedla tato silnice z tohoto velkoměsta až na jih Itálie a její délka činila neuvěřitelných 500 kilometrů.
Odtud také pochází přísloví, že všechny cesty vedou do Říma. Římané totiž ve starověku zhotovili 29 hlavních silnic, které by dnes propojovali 38 států nejen v Evropě. Délka všech 29 silnic přesahovala neuvěřitelných 400 tisíc kilometrů. Všech 29 cest vedlo právě do Říma. Jak se ale počet obyvatel v Římě zvyšoval, v době největší slávy to bylo skoro jeden a půl milionu obyvatel, vyvstal poměrně složitý problém. Jak pro všechny ty lidi zajistit vodu.
Řím má jako město největší počet historických fontán na světě. Nejslavnější z nich je Fontana di Trevi. Tu zná asi každý. Co už ale každý netuší je to, že tato fontána z 18. století je zabudována do základu starověké fontány, která tu stále už před dvěma tisíci lety. Fontánu tak zásobuje do ní ústící tunel, který používali už staří Římané. Právě zde totiž končí jediný dodnes fungující starověký římský akvadukt, Aqua Virgo, který kdysi přiváděl do Říma více než 100 milionů litrů vody denně. Voda, která dodnes tímto akvaduktem proudí, je pitná.
Jak vypadá takový akvadukt si asi každý z nás představí. To, co ale vidíme na povrchu, je jen zlomek celkové délky akvaduktu. Naprostá většina jeho délky je ukryta hluboko v podzemí z praktických důvodů. Takový akvadukt nesměl být příliš na očích, aby nedošlo k jeho poškození a přerušení dodávek vody. Nádherné oblouky stavby tak vidíme většinou jen v údolích, kde bylo třeba daný prostor překlenout. Římské akvadukty byly navrženy tak, aby voda po celou svoji cestu tekla stejnou rychlostí a aby se stavba nesvažovala příliš rychle a voda pak netekla moc prudce. Do Říma vedlo celkem 11 akvaduktů, které město zásobovaly každý den více než miliardou litrů vody.
Řím byl v té době něčím zcela unikátním a pro nás již navždy zůstane věčným městem.
