Článek
Stalo se to v létě roku 1911 a byla to slavnostní událost. Železniční společnost Zanetti představila svůj vysoce moderní vlak s výkonnou lokomotivou, která byla následována třemi luxusními vozy. Vlak měl velmi pohodlné sezení, velká okna, která nabádala k výhledu, zkrátka vše, co měl vlak lákající na zážitkovou jízdu mít. A zážitková jízda to vskutku byla. Ale ne úplně v tom dobrém slova smyslu.
14. července toho roku měla proběhnout první jízda, která měla zdolat trasu mezi Římem a Milánem. Hosté, mezi kterými byli známé osobnosti italského showbyznysu i vysocí úředníci, ochutnávali lahůdky, které byly na palubě připraveny. K tomu všemu jim hrála živá hudba. Nebyla to ani tak jízda vlakem, šlo spíše o zábavní program, během kterého se člověk přesunul mezi dvěma zmiňovanými městy. Na palubě bylo tehdy celkem 106 osob.
Mezi regionem Emilia-Romagna a Lombardie se nachází asi kilometr dlouhý tunel, kterým musel vlak putující po této trati projet. A tak to čekalo i tento moderní kousek od společnosti Zanetti. Na to, jak vlak do tunelu zajede, se přišlo podívat i několik místních, které to velmi zajímalo a nechtěli si nechat ujít možnost spatřit vlak v celé své kráse na vlastní oči.
Vlak do tunelu zajel se vší elegancí a za hlasitého jásotu přihlížejících. Na druhé straně tunelu však taková sláva nepropukla. Dav čekající na opačném konci tunelu na to, až z něj vlak vyjede, měl bohužel smůlu. Vlak z tunelu nevyjel. Přihlížejícím to bylo po nějaké době divné, a tak se někteří z nich rozhodli, že se půjdou podívat přímo do tunelu, aby zjistili, co se s vlakem stalo a proč stále ještě nevyjel. Ale v celém tunelu žádný vlak nenašli. Prostě zmizel. Našli se jen dva velmi zmatení pasažéři, kteří seděli na kolejích a nepromluvili ani slovo. Teprve po dvou dnech vypověděli, co se jim to na palubě vlaku stalo. Vyprávěli příběh o zvláštním hučení, které slyšeli, než vjeli do tunelu. Že je pohltil bílý kouř a cestující ve vlaku začali křičet. Měli strach, že vlak hoří. Otevřeli tedy dveře jednoho vagónu a společně vyskočili ven.
Italská železniční společnost se snažila tento incident zamést pod koberec. A tak se prakticky stalo. Během ubíhajících roků upadl incident v zapomnění, aniž by byl objasněn. Tunel získal špatnou pověst a byl tak v roce 1915 trvale uzavřen a během první světové války bombou zničen.
Občas se objevovaly historky, ve kterých vystupoval tento nádherný vlak, jenž byl občas spatřen na starých nádražích nebo zrušených tratích, a to různě po světě, často na místech, kde následně došlo k tragédii. Byl prý spatřen i v Černobylu těsně před výbuchem jaderné elektrárny.
To jsou ale všechno jen dohady a tvrzení jedinců, kteří nebyli schopni předložit jakýkoli důkaz o tom, že by vlak skutečně viděli. Zaměřme se na fakta. Ve středověkých kronikách nalezených ve městě Modena se hovoří o voze, ze kterého vycházely obláčky kouře. Měl se skládat ze tří části, jakýchsi vagónů, ve kterých seděli lidé ostříhaní a oholení, jak bylo nevidno na tehdejší dobu, a celí oblečení v černém.
V roce 1992 Vasilij Leshchaty, člen akademie věd na Ukrajině a předseda komise pro paranomální jevy, objevil dokument, který pocházel z hlavního města Mexika. Jednalo o text sepsaný tamním psychologem.
V textu dokumentu stálo, že na jeho klinice bylo ve 40. letech 20. století hospitalizováno 104 občanů Itálie, kteří vykazovali známky zmatenosti a neustále opakovali, že se do toho místa, do Mexico City, dostali vlakem, když jeli z Říma směrem na Milán. Psycholog to tehdy diagnostikoval jako případ masové hysterie. Co se stalo s hospitalizovanými následně, nikdo neví, neboť toto byl o nich jediný záznam.
Je možné, že se jednalo o tuto skupinku cestujících z vlaku společnosti Zanetti, která vyjela v roce 1911? Pokud je na tom skutečně něco pravdy, tak se průjezdem tunelu museli cestující přemístit nejen v prostoru, ale také v čase. Je něco takového vůbec možné?
Zpracováno na základě informací o zmizení vlaku železniční společnosti Zanetti v italských médiích.
