Článek
Koncesionářské poplatky jsou pro občany naší republiky poměrně ožehavé téma. Platit je totiž musí každá domácnost, která má k dispozici alespoň jeden televizní přijímač bez ohledu na to, zda se na Českou televizi dívá, či nikoli. Platit je musí i v případě, že televizi má, ale nepoužívá. Uhrazená výše koncesionářských poplatků míří do naší veřejnoprávní televize.
V rozpočtu na rok 2024 počítá Česká televize s příjmem z koncesionářských poplatků ve výši 5,7 miliard korun. Sama na sebe si svou podnikatelskou činností vydělá pouze něco málo přes 1 miliardu korun. Spolu s fondem televizních poplatků jí tak taková částka ale stačí na pokrytí ročních nákladů na zaměstnance, tvorbu programů i další náklady s její činností spojené.
České televizi ale takový poplatek, který je stanoven na 135 Kč měsíčně za každou domácnost, nestačí. Stěžuje si zejména to, že výše poplatku je stejná již od roku 2008. Pokud bychom totiž do výše poplatku započítali inflaci a poplatek tak valorizovali, měla by být v letošním roce jeho výše na úrovni 234 Kč. To by ale rozpoutalo u poplatníků další vlnu kontroverze s ohledem na obsah, který je nám za to nabízen.
Ředitel České televize Jan Souček ale bojuje za to, aby došlo alespoň k navrhovanému zvýšení poplatku na 160 Kč. A to již od počátku roku 2025. Nezdráhá se použít ani výhružek vůči divákům, ve kterých jasně říká, že pokud se koncesionářský poplatek nezvýší, pak bude Česká televize nucena připravovat méně kvalitní tvorbu. Doslova upozorňuje, že se nebudou točit kvalitní seriály, jako byly například Devadesátky, ale budou se točit nekonečné seriály obdobné těm na komerčních televizích.
Český divák ale nemá možnost zvolit si, zda koncesionářský poplatek hradit chce, nebo nechce. Je postaven doslova před hotovou věc. Poplatek hradit musí, ať bude jeho výše jakákoliv. Samozřejmě se najde i řada nepoctivců, kteří se od hrazení poplatků odhlásí, nebo se k němu vůbec nepřihlásí, přestože takový televizní přijímač vlastní. Takových je ale jen zlomek a Česká televize takové nepoctivce konfrontuje. Jen za poslední tři kalendářní roky rozeslala 668 tisíc oslovovacích dopisů těm, kteří nejsou k placení koncesionářských poplatků přihlášeni.
Většina z nás ale placení poplatků přijímá, přestože je to často s nelibostí. Přímo vyhrožovat, že se sníží kvalita pořadů, je ale přes čáru. Seriály České televize jsou už nyní často pod palbou kritiky. Existují samozřejmě i výjimky a některé se dají označit za mimořádně zdařilé. Z posledních let tak můžeme jmenovat například Případy 1. oddělení, Devadesátky nebo Smysl pro tumor.
Divák by jistě uvítal, kdyby Česká televize produkovala méně pořadů a seriálů, ale všechny se daly považovat za kvalitní a zdařilé. Točit něco jen proto, že to nebude tolik stát, ale diváky to neosloví, přece není řešení.
Zpracováno na základě:
