Článek
Každý stát, který se rozhodl stát se členským státem Evropské unie a byl mezi ostatní unijní státy přijat, musel některé z pravomocí, které do té doby spadaly čistě do rukou daného státu, přenést do pravomocí rozhodovacích orgánů EU. To platilo i v případě vstupu Česka do této unie. A postupem času se na bedra Evropské unie takových pravomocí přenáší čím dál více.
Někdy je nasnadě otázka, do jaké míry jsou členské státy EU ještě suverénními státy, když o tom, co se na jejich území bude dít, často ani nerozhodují. Jenže existuje jedna taková pojistka, která dává členskému státu možnost zamítnout návrh, pro který se vysloví všechny ostatní členské státy.
V Evropské unii se hlasuje zpravidla kvalifikovanou většinou. Pro schválení určitého návrhu se tak pro musí vyslovit alespoň 55 procent členských států a tyto státy musí zároveň tvořit alespoň 65 procent všech obyvatel členských států Evropské unie. V určitých případech to může být až 72 procent členských států, avšak procento obyvatel zůstává.
Existuje však oblast, kde toto pravidlo neplatí. A tou je Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU. Tam se vyžaduje, aby celá unie hlasovala jednotně. Pokud se byť jen jediný stát vysloví proti, pak má právo veta, tedy návrh se zamítne jen na základě toho, že je jeden stát proti. Takové právo veta je pro členské státy Evropské unie velmi důležité, obzvláště ve zmiňované oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, bez níž stát pozbývá podstatné části své suverenity.
Vzdát se práva veta, které nám právo Evropské unie umožňuje, je jako zrada celého našeho státu a všech jeho obyvatel. Přesto prezident České republiky Petr Pavel při svém projevu na zahájení nového ročníku College of Europe v belgických Bruggách oznámil, že by se práva veta v EU vzdal. Místo toho navrhuje hlasování kvalifikovanou většinou, tedy s existencí možnosti, že některé státy budou přehlasovány.
Pokud se vyžaduje jednomyslné schválení návrhů v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, pak je logické, že to oslabuje akceschopnost Evropské unie ve schvalování takových návrhů. Ale to je jednoznačně dobře, protože zahraniční a bezpečností politika je natolik specifická a důležitá oblast, že žádný z členských států EU by neměl být rozhodnutím Evropské unie v této oblasti diskriminován. Pro Petra Pavla je to však zbytečné. Pokud budeme přehlasováni, tak se prostě přizpůsobíme.
Tento výrok, ať už byl myšlený jakkoliv a třeba jen nešťastné vyřčený, nebo se jej Petr Pavel bude snažit vzít zpět, je zjevnou zradou vlastního národa na veřejné půdě. Je kudlou do zad od toho, který by nás měl chránit a v Evropě i ve světě prosazovat naše zájmy. Místo toho se Petr Pavel zájmu o český národ a jeho zájmy v unii touto větou vzdal. Pokud by skutečně ke zrušení práva veta došlo, pak nebude těžké nás v otázkách zahraniční a bezpečností politiky přehlasovat a Česká republika bude jen poslušnou ovcí ve stádě, která bude plnit to, o čem rozhodli ostatní.
Výrok námi zvoleného prezidenta doslova šokoval. Pokud člověk o politice nic neví, pak by o ní asi neměl mluvit. Pokud ale mluvit chce, tak by měl vážit slova, aby z toho nebyl celonárodní nebo i celounijní trapas. Tohle je prostě zrada, kterou mu budeme jen těžko odpouštět.
