Článek
Vydáme-li se pěší a cyklistickou stezkou od hlavního nádraží kolem Vítkova, budeme přecházet malý most vedoucí nad Husovou ulicí. A právě v tu chvíli se po naší levé ruce bude v těsné blízkosti mostu nacházet dům, který v nás už na první pohled může budit hrůzu. Je totiž v naprosto dezolátním stavu. Vybydlený, s rozmlácenými či otevřenými okny, kterými je vidět na toalety. Zeje sice prázdnotou, občas v něm ale můžete zahlédnout lidské stíny či rychle mizející postavy. Tak právě tento dům sloužil kdysi jako věhlasné Žižkovské lázně.
Architekt Jindřich Motejl byl na začátku 20. století tím, kdo takto odvážný projekt vymyslel. Vybudovat prakticky v centru města dům, který na první pohled vypadá jako obyčejný obytný dům a přitom se vám v něm dostane na tu dobu převratné lázeňské péče, bylo něco naprosto nevídaného. Stavba byla hotova roku 1903. O lázních se brzy začalo mluvit doslova po celém Rakousku-Uhersku. Žižkovské lázně byly totiž těmi největšími a nejmodernějšími, jaké mohli občané této říše navštívit. A proto přilákaly i samotného panovníka, kterým nebyl v té době nikdo jiný než císař František Josef I. A následně se jim dostalo i ocenění na výstavě v Belgii.
Dům je dnes v neutěšeném stavu.
V přízemí lázní byl velký bazén, parní lázeň a prováděly se tu masáže. První patro pak bylo vyhrazeno pro movité a důležité klienty, kteří vyžadovali soukromí. Byly tu malé salónky se soukromými bazénky i velký bazén s prosklenou stěnou a výhledem na Prahu. Druhé patro pak čítalo tucet van, kde probíhaly lázeňské procedury. To ale stále nebylo všechno. Kdo se chtěl zahřát, mohl sejít do podzemního podlaží, kde se nacházelo hned několik saun. Ve vyšších patrech domu pak byly i soukromé byty.
Tam, kde dnes vede cyklostezka, bývala dříve železnice, kterou se jezdívalo po úpatí Vítkova. Tedy i most přes Husovu ulici, kde se k tomuto domu dostaneme úplně nejblíže, býval mostem železničním. Vlaky tak jezdily v naprosté blízkosti domu a cestující viděli obyvatelům domu prakticky do ložnice. To ostatně zachytil i starý český film Čtyři v kruhu z roku 1967.
Přestože byly svého času vyhlášené, historie potvrzuje, že nic netrvá věčně. Stejně jako třeba v případě Barrandovských teras, naplnil se i čas Žižkovských lázní. Uzavřeny byly v roce 1984. Po sametové revoluci byly prostory využívány pro účely nejrůznějších diskoték a klubů. A právě v té době došlo k mnoha úpravám interiéru, které stavbu zcela znehodnotily a podepsaly se na jejím současném vzhledu. Roky tu tak střídavě fungovaly podniky nechvalné pověsti. Kromě striptýzového baru tu byl například gay klub nebo nevěstinec. Ke kompletnímu uzavření chátrající budovy došlo v roce 2007.
Stíny a mihotající se postavy, které někdy můžeme vidět za okny, bývají bezdomovci, kterým se podaří do objektu proniknout. Dlouho už jim to ale procházet nebude. Objekt, který dnes budí hrůzu a vypadá doslova na spadnutí, by měl být zachráněn. Organizace Tanec Praha, která by tu měla být v dlouhodobém pronájmu, počítá s rekonstrukcí stavby a následně s tanečními kurzy i wellness zázemím, které by mělo navázat na tradici žižkovského lázeňství. Tak snad se domu podaří vrátit jeho zašlou slávu.
Zpracováno na základě:
