Článek
V uplynulém roce se v Českých zemích narodilo historické minimum dětí za dobu, kdy se tyto data zaznamenávají. Tedy i v dobách, kdy se lidský život dělil mezi robotu a práci na vlastním, se rodilo více dětí. Životní podmínky byly nepochybně výrazně horší, lidé umírali mladší a v horším zdravotním stavu. I tak se dětí rodilo mnoho. Pohledem na dnešní země třetího světa, lze konstatovat, že čím horší životní podmínky, tím více dětí. Nebo snad v Kongu mají tak dobrou sociální politiku, že se jim tam rodí sedm dětí na jednu ženu? Zapomeňme tedy na nesmysly typu „doba je příliš složitá“, „mladí nemají na bydlení“, „mladí mají zkaženou morálku“ a tak podobně.
Skutečná příčina je samozřejmě úplně jinde. Žijeme v době největších socio-ekonomických změn od neolitické revoluce. Z klasické tří generační rodiny se stává čtyřgenerační. Lidé se hromadně dožívají vysokého věku, svět se stává náročnějším na kognitivní schopnosti a znalosti. S vědomostmi a schopnostmi na úrovni základní školy dnes nelze důstojně vyžít. Dokonce ani střední školy s maturitou nejsou dostatečné a celé generace prahnou po univerzitním vzdělání s vidinou práce s vysokou přidanou hodnotou. To je nepochybně skvělá zpráva! Jako republika nemáme nic jiného než lidské zdroje a ty se snažme maximalizovat.
S delším vzdělávacím procesem se však vše oddaluje. Rodinu nelze založit ani ve 30 letech, protože v tu dobu se teprve ukončuje vzdělání, a mladé rodiny nemůžou mít dostatek financí. Nápady na zavedení finanční podpory studujícím maminkám je do nebe volající hovadina, která podporuje nesamostatnost, závislost a nezodpovědnost.
Než poskytnu řešení, musíme se vypořádat ještě s přesunem majetku v rodinách, který by snad mohl nahrávat mladým rodinám. Jenže nenahrává. Se čtyřgenerační rodinou totiž mladá rodina nikdy nic nezdědí. Model, kdy starý hospodář předával všechen svůj majetek mladému hospodáři, je již sto let po smrti. Dnešní nejstarší důchodci naopak drží největší majetky, nemovitosti, polnosti. Tyto majetky po jejich smrti přejdou na jejich děti, tedy jen o něco mladší generaci důchodců. Žijeme v době, kdy se v důchodu potkávají hned dvě generace. A k transferu majetku dochází mezi nimi. To se do budoucna rozhodně nezmění a je potřeba to zohlednit. Nikoliv to násilně měnit, je to přirozené a je to tak správně. Ale musíme si to uvědomovat.
Nyní tedy k řešení. Tím samozřejmě není jakákoliv peněžitá podpora od státu. Kdo si udělá potomka kvůli příspěvku na dítě, očividně není schopen se o děti sám postarat, a proto nemá mít dítě. Prvním krokem musí být zrušení všech finančních pobídek. Žádné příspěvky na dítě, žádné mateřské dovolené, žádné příspěvky na bydlení. V novém modelu rodičovství nebude mít člověk jen vyhrazený časový úsek na početí dítěte tak, jak mu jej vyčlenila příroda. Bude si je moc pořídit kdykoliv. Koneckonců technologii na to máme a je naše chyba, že se nevyužívá.
Ve věku 20-25 let bude mít každá žena státem financovanou možnost zmrazit svých 5 vajíček zcela zdarma. Pro muže to bude určité množství spermií. Hlavním problémem ve vyšším věku je neschopnost početí, nikoliv nedonošení dítěte. Tím se odloží biologické potřeby a rodiny se budou moci bez výrazných problémů zakládat v pozdějším věku, kdy je k tomu příznivá socio-ekonomická situace, ale kdy to dnes z biologických důvodů již není možné.
Toto řešení by bylo z fiskálního hlediska levnější než dnešní nefunkční systém peněžních pobídek. Zároveň to přenáší odpovědnost zpět na občana, tak jak to má být. A taky to pomáhá zpomalit nástup čtyřgeneračních rodin, protože se děti začnou rodit lidem ve věku 35-45 let. Tedy v době, kdy jsou dnes na vrcholu fyzických i finančních sil.
