Článek
Letos otřásla katolickým světem vážná zpráva, zemřel pepež František a na jeho místo usedl nově zvolený papež Lev. Výrazně mladší papež z moderního amerického prostředí. Ale troufám si tvrdit, že ani on nevidí tu jedinečnou příležitost, kterou má pouze katolická církev pouze dnes k dispozici. Ne příležitost, ale povinnost. Povinnost, kterou má vůči celému světu.
Žijeme v době úžasných technologických pokroků, doba se zrychule, několik let stará technologie dnes již neobstojí. Nová, drahá technologie je za pár let dostupná úplně každému. Ale přesto se lidstvo masakruje navzájem. Muslimové vraždí křesťany v nevídaném množství. Obdobná válka se vede i vůči Židům. Mimo to stojí rychle rostoucí skupina ateistů, kteří o sobě tvrdí, že nevěří v nic. Přitom to není z fyziologického hlediska člověka možné. Víra je nám vrozená. Každý věří. V sebe, v lásku, ve členy své rodiny. Někteří to promítají do ezoterismu, jiní mají rituály. Po ránu kávu, bez toho by měl špatný den. Jiný se musí strachovat o své blízké, protože kdyby se nestrachoval, tak by se jim přece něco stalo. A zkušenost velí, že pokaždé, když se strachoval, nic se jim nestalo.
Po dlouhé desetiletí byl technologický pokrok dáván do rozporu s vírou. Pojmy jako příčina a následek, zákon zachování energie či nemožnost perpetum mobile se staly novou biblí. Jenže nejnovější výzkum ukazuje opak, kvantová teorie, teorie strun nám otvírají světy, kde enerige může být generována z ničeho, kde částice může být ve dvou stavech zároveň. A to otvírá opět prostor víře. Protože to dokazuje, že o fungování tohoto světa nevíme zhola nic.
A jakáže je ta příležitost pro katolickou církev, o které jsem zprvu psal? Je to příležitost zbavit se zatěže z minulosti. Odhodit bibli jako dogmatický text. Kázat lásku, opravdovou. Lidé a národy potřebují spojit. Všichni v něco věří, jen každý to jinak nazývá. A katolická církev je jediná, která k tomu má potřebné přostředky, infrastrukturu, tradici i peníze.
Věříš v Alláha? Dobře, pojď mezi nás. Dáme ti prostor jej uctívat. Dáme ti kolektiv duchovně založených lidí. Dáme ti bezpodmínečnou lásku. Dáme ti bezpečné prostředí, které tvé víry nezneužije.
Věříš v Krista? Dobře, pojď mezi nás. Dáme ti prostor jej uctívat. Dáme ti kolektiv duchovně založených lidí. Dáme ti bezpodmínečnou lásku. Dáme ti bezpečné prostředí, které tvé víry nezneužije.
Věříš v ezoterii? Dobře, pojď mezi nás. Dáme ti prostor jej uctívat. Dáme ti kolektiv duchovně založených lidí. Dáme ti bezpodmínečnou lásku. Dáme ti bezpečné prostředí, které tvé víry nezneužije.
Věříš v cokoliv? Dobře, pojď mezi nás. Dáme ti prostor jej uctívat. Dáme ti kolektiv duchovně založených lidí. Dáme ti bezpodmínečnou lásku. Dáme ti bezpečné prostředí, které tvé víry nezneužije.
Církev musí učinit ten krok a překročit hranice dvou tisíc let starého dogmatického textu. Nemůže mluvit takto starým jazykem. Musí jít ke kořenům své víry. A to je láska. Stejná jako ve všech jiných formách víry.
Církev musí přijmout tento úkol a přetransformovat se na univerzální planetární náboženství. Lidí je dnes málo a bude jich ještě méně. Nemůžeme plývat našimi kapacitami na vzájemné vyvražďování.
