Článek
V sobotu 6. září jsme se pod vedením „soudruhů“ z DS Havlíček navlíkli do kostýmů a oživili dobu retro v našem obecním KD, který se nachází v budově spolu s někdejším MNV a se sídlem SDH. Brácha teda říkal, jestli to není nevhodný, pořádat takovou akci měsíc před volbama - jestli to jako není provokace, ale legrace to byla.
Nejvíc práce tam samozřejmě měla naše vedoucí soudružka Lucie. Hrála s dětmi hry na tanečním parketu, přednášela básničku jako pionýrka, předváděla spartakiádní sestavu, dávala organizační pokyny nám „hercům“ i návštěvníkům a nastala-li nečekaná situace, vždy si uměla poradit. Je třeba si uvědomit, že bez ní bychom byli v háji jak Baťa s dřevákama.
U vstupného měla být naše sympatická kostymérka Dagmar, ale nějaká přísně vyhlížející soudružka ji zřejmě zavřela do skladu a sedla si tam místo ní. Ba ne, jistěže to byla Dagmar. Která si ovšem vytvořila tak dokonalý převlek, že by ji vlastní mamá nepoznala.
Sifonová láhev, kterou zapůjčil Bohumil Stejskal.
Můj bratr Bohumil Stejskal, prostý vesničan z jižní Moravy z filmu Dědictví, naučil dva hipíky (pana starostu a paní starostovou), co servírovali ve výčepu semafor, mozek a žabí hlen, dělat ještě sifon. Dokonce jim půjčil sifonovou láhev ze svého majetku. Došel si k nim za pult, protože nastala nová doba, kdy host vyhazuje vrchního. A taky tam vykřikoval věci jako „sifon podáváme pouze ke kávě“ a „co je to za krčmu, když si tu člověk nemůže ani zabékat“.
U hladového okénka si návštěvníci mohli nakoupit něco z občerstvení za koruny jako v Jednotě a něco pouze za bony jako v Tuzexu. Bony prodával náš malý roztomilý vekslák paní Lída. Místní mládež křepčila na pódiu spolu s DJ Slamy, která hrála ty největší dobové hity, a nabádali lidi k tanci vlastním příkladem. Na zdi za nimi - vedle velkolepé plastiky z naší sklárny, která v době retro vyvážela sklo do celého světa -, se promítaly fotografie z té doby; byli na nich umělci, sportovci, automobily, mopedy, vybavení domácností atd. Na stolech v sále ležely na ubrusech i retro dečky a skleničky s karafiáty a bylo možno zhlédnout i výstavu s retro veteší.
Dobroty z nápojového lístku. Je libo magické oko, beton nebo kominíček?
Večerní program uvedl „známý televizní moderátor pan Jiří“ (náš knihovník). Potom jsem se objevila já jako retro hospodyně, aby on mohl odejít a převléknout se a abych po chvíli svého plkání mohla oznámit, že přichází Elvis Presley. Následovala spousta tance, retrokvíz a výuka tance z filmu Horečka sobotní noci. Tu jsme uvedli tak, že jsem se přiloudala za Elvisem děsně nemocná a v retro sportovní bundě, kterou mi půjčil Emil Zátopek, protože mi byla zima.
Takhle - kdyby mi někdo například na základní škole řekl, že budu jednou vystupovat na veřejnosti a moderovat jakýsi retrokvíz, ještě k tomu bez přípravy, ječela bych hrůzou. Ale teď jsme si tam s panem Elvisem hezky popovídali. Akorát si z toho moc nepamatuju, poněvadž už jsem byla dost unavená - a já když jsem unavená, tak je to totéž, jako kdybych byla opilá.
Elvis Presley přišel, aby zatančil na svoji píseň Don´t be cruel.
Během večera byly vyhlášeny a odměněny nejlepší retro kostýmy. První cenu získal neznámý hipík. On to byl pán ze vsi, ale v té paruce, kdo by ho poznal, že? Po kulturním domě také slídili dva příslušníci veřejné bezpečnosti, kteří tam potom v noci sebrali nějakou máničku. Byla to moc pěkná retropárty, na kterou se přišla podívat i „babi Růža“, 97 let.
Ovšem přípravy na celou akci byly také zajímavé, stejně jako rozsáhlé. Řešili jsme například otázku, jak na paruce s rovnými vlasy udělat tu Elvisovu vlnu. A povídá náš zvukař: „Hlavně na to nechoďte s kulmou. A ani to nedávejte do pračky. Manželka si kdysi koupila paruku, dala ji do pračky a vyplivlo jí to chuchvalec, co vypadal jak paruka pro malou vopičku.“
Děkuji vám, že jste si přečetli další z mých „potrhlých článků“, jak by řekl Jiří. Ano, on pojmenoval můj způsob psaní vcelku výstižně.
Hezký den přeje Lenka z Vysočiny.
