Článek
Sousedovic pes se zase něco naštěkal, neboť máme konec masopustu a o dnešní sobotě chodil po vsi maškarní průvod. Vylezla jsem ven z baráku a povídám: „Smouky, co se to děje? Lidi se zase zbláznili! Samá osoba nepříčetná tady dneska.“
Smouky se po chvíli mojí terapeutické řeči uklidnil; hůř na tom bylo to dítě v kočárku, které chudák řvalo jako pavián, když vidělo ta zjevení. Říkali mu, neboj, dyť to jsou taky lidi. Ale obávám se, že to nemělo účinku.
Chtěla jsem nachystat drobné občerstvení pro ty, kdož se letos postarali o to, aby u nás masopustní průvod nevyhynul. A taky proto, že s nimi chodil náš ujec s harmonikou. Ale pak jsem si všimla, že paní sousedka odnaproti už na tom venku pracuje. Přichystala bufet na žehlícím prkně, přikrytém dečkou v pastelových odstínech modré a fialové. Byl naprosto úžasný a já si řekla, že tomu nemůžu konkurovat. Snad příští rok. Ale to bych se do průvodu zase ráda vrátila.
Tak jsem maškary jenom pozdravila a dala jim příspěvek. Můžou si za to koupit sklenici kyselých okurek, aby si po dnešním tahu vesnicí spravili žaludky. Bylo mezi nimi i dost dětí, které chtěly po člověku malovat srdíčka rtěnkou. A měly z toho očividně velkou radost. Člověk měl pak teda radost o dost menší, protože jsem to nakonec drhla sodou skoro až na kost.
No srdíček by bylo dneska dost i bez masopustu, protože je 14. února má svátek sv. Valentýn. To si zas obchodníci, restauratéři a hoteliéři budou chtít vydělat slušnou rejži. A proč k tomu vlastně nevyužít mučedníka, kterýmu usekli hlavu, že ano? A proč nespotřebovávat v chrámech konzumu věci, které nepotřebujeme? Což se dneska týká úplně všech svátků, i těch u nás tradičnějších. Je v tom vlastně kus umění, když se z památného dne udělá cirkus na kolečkách.
No, tak já jdu taky slavit masopustní sobotu. Mám tady k tomu koblihe, ořechové rohlíčky a mrkvový koláč.
Ale jestli dneska dostanu ty čokoládičky ve tvaru srdíček ve fialovém obalu, co se podle chuti skládají jen z obarveného cukru, tak kvůli tomu už asi založím protestní sdružení.
Hezký den přeje Lenka z Vysočiny. A nenechte se votrávit ničím. Ani tímhle článkem.
