Článek
Do Karlova se obvykle vydávám přes kopec, cestou mezi loukami a polem; v dálce je z jedné strany les a z druhé vidím hladinu rybníku Velké Dářko. Mám tu svůj klid, za celý rok potkávám jen málo lidí. Klid jsem zmiňovala i v předešlých článcích a budu o něm psát dál, protože je to takové moje náboženství.
Společnost mi dělají jenom dravci vznášející se nad loukami a já doufám, že je neruší můj zpěv. Tady mívám chuť zpívat si lidové písně o tom, že v Zalužanech na potoce stával mlýn, nebo že teče voda, teče přes velecký majír. Ostatně louky nad Karlovem jsou podmáčené a je tam spousta studní.
Louka u Karlova na jaře
- Představy o starých časech -
Přicházím ke dvěma chalupám, které stojí na samotě. Vždycky se tu zastavím a myslím na staré časy na venkově. Představuji si hospodyni, která tu možná někdy žila – v bílé blůze, dlouhé sukni a vyšívané zástěře. Zadělala těsto na chleba, pomodlila se nad ním, dala ho kynout. Pak s hrnkem podmáslí vyšla na zápraží a zaposlouchala se do šumění nedalekého potoka.
Ale ano, já vím, že za starých časů to nebylo takhle ideální. Hospodyně musela taky nakrmit dobytek, okopat brambory a kdoví co ještě a na rozjímání nad hrnkem podmáslí nebyl čas.
Louka u Karlova na podzim
- Hospodářský dvůr patřící klášteru -
Zanechme snění, už jsme ve vsi. V dávných dobách tu býval hustý pohraniční les mezi Čechami a Moravou. Trochu té civilizace přinesli do míst dnešního Karlova mniši z kláštera ve Žďáru (založen r. 1252), kteří tu zřídili hospodářský dvůr.
Dvorec tento zpustl na konci 18. století se zrušením kláštera. Na polích už nikdo nepracoval a louky prý „poskytovaly pravdivý obraz divočiny“. Lidé z okolí nebyli ochotni se tu usadit, a tak přišly německé rodiny ze severních Čech.
Hasičská zbrojnice na Karlově. Můžete si tu prohlédnout letecký snímek obce i nabídku místní knihobudky.
- Korýtko na návsi a jiné zajímavosti -
Jsme na návsi. Nedaleko se nachází dům, ve kterém byla roku 1852 otevřena německá škola. Slyšíte bublání vody? Ozývá se z kamenného koryta, které pochází z roku 1860, kdy se v obci vybudoval vodovod. Voda je sem přivedená ze studánky v loukách a v zimě nezamrzá.
Na návsi stojí také hasičská zbrojnice se zvoničkou, vedle je požární nádrž s lekníny. Sbor dobrovolných hasičů, tento ochránce před ohněm a významný nositel kultury na venkově, tu byl založen roku 1883. Činnost těch dobrých mužů podpořila i žďárská hraběnka Klotylda Clam-Gallasová.
Kulička s barvami brněnského městského znaku
- Kuličky do brněnského orloje -
Pokračujeme dál, k naší poslední zastávce, kterou je budova bývalé české školy na Karlově. V roce 1990 ji koupil výtvarník Jaroslav Svoboda a postavil tady sklárnu, kde se vyrábí ručně tvarované hutní sklo. Jsou to většinou velké, těžké kusy. O to zajímavější je, že tu vzniká i něco docela malého, a sice kulička do brněnského orloje.
Požadavek autorů onoho výstředního časostroje zněl: „Vyrobte kuličku s přesně čtyřmi centimetry v průměru, protože kulička jen o chlup větší by způsobila zaseknutí mechanismu v orloji.“ Proces výroby bych vám, poučena zdrojovým článkem, přiblížila asi takto:
Sklář nabere na píšťalu sklovinu z pánve, vyválí ji na plíšku a nalepí na ni barevné skleněné nitě. Pak to znovu obalí v pánvi a v dřevěné formě dotvoří dokonalou kuličku. Ta se odklepne od píšťaly a šup s ní do chladící pece. Brusič ji potom přelízne brusným kotoučem, či jak se ten vercajk jmenuje, a už sázíme do plata od vajec a expedujeme do moravské metropole.
Lišky dávají na Karlově dobrou noc a srnci přicházejí ke sklárně přát dobré ráno.
Od sklárny je to už jen kousek k chodníku podél hlavní silnice, který spojuje Karlov s naší vesnicí a odkud mám výhled na ty louky se studnami. Někdy silnici přejdu a procházím se ještě po chatové osadě u Velkého Dářka nebo se podívám k bráně bývalé jelení obory, ze které shlíží socha jelena a svatého Huberta, patrona myslivců. Ale to už je námět na další článek.
Hezký den přeje Lenka z Vysočiny a srnec z lesů kolem Karlova.
- - -
Zdroje:
STEJSKAL, Vladimír. Karlov, stručná historie obce. Obec Karlov, 2014.
