Článek
Asi byste se divili, kdyby k vám někdo ve všední den přiběhl a začal si z vás dělat drzou legraci. O masopustu je to dovoleno. Řád světa se postaví na hlavu, lidé se mohou vyřádit (vnímáte tu souvislost?) a napětí mezi nimi, bylo-li nějaké, se uvolní. O masopustu se totiž věci neberou osobně.
Masopustní období začíná hned po Třech králích a trvá do Popeleční středy, což je začátek postní doby před Velikonoci. Nejvíce se oslavuje v posledním týdnu, od Tučného čtvrtku do masopustního úterý. Na které datum který den připadne, závisí na prvním jarním úplňku, jsou to holt svátky pohyblivé. Úplný konec masopustu slavíme většinou v únoru, avšak letos vyšel na začátek března. Rozumí tomu všichni?
Ještě v devadesátých letech chodil u nás ve vsi masopustní průvod v úterý odpoledne. Lidé přišli z práce a převlékli se „za maškary“. Pamatuji si, jak se jednou teta Maru přiřítila do školy jako velká voda, aby jí její synek dal černou temperu ze svých výtvarných potřeb – že půjde v průvodu za domorodou africkou ženu a tímhle že si natře obličej. Měla černé oblečení a sukni z barevných provázků. Když potom při obchůzce odcházela z naší kuchyně, zamotala se jí do těch provázků naběračka, kterou s velkým rachotem táhla po zemi za sebou. A když na verandě zjistila, co s sebou vleče, ozval se velký řehot.
Pan starosta předává maškarám klíč od obce.
Za časů, kdy se maškarního průvodu účastnila moje babička, to bylo zase jiné. Tehdy totiž o masopustním úterý chodila s průvodem celá kapela a večer se konaly maškarní bály. Lidé si na ně vyráběly masky sami a užili u toho spoustu legrace. Do kulturního sálu u nás ve vsi se prý jednou přinesla čtyři karetní esa, přikutálely se pixly od Sunaru nebo se Sněhurkou přiťapalo sedm trpaslíků.
O půlnoci bylo zvykem pohřbít basu jako symbol konce masopustu. Přišla Popeleční středa a nastala postní doba, kdy má být od zábav pokoj, lidé se mají ztišit a šest týdnů rozjímat před největším křesťanským svátkem Zmrtvýchvstání. Lidé na sále se pomatlali popelem, nějakou dobu ještě řádili, ale jít spát už nemělo význam, neboť museli do práce. Pročež takto vymódění přebíhali na zastávku naproti kulturnímu domu, aby nasedli na první ranní autobus, který je odvezl do města.
U nás na vsi vždy zajišťoval masopustní průvod sbor dobrovolných hasičů. Obejít celou vesnici trvá asi sedm hodin, což je na moderního dospělého člověka, unaveného z práce příliš. Naštěstí jsou tu děti a mládež, kteří těm posledním dospělým mohykánům vypomohou, neboť to považují za skvělou zábavu. Jak to bude za pár let, ukáže čas.
Nicméně v sobotu 1. března o půl deváté ráno předal pan starosta maškarám klíč od obce, ať si tu dělají, co chtějí. Kapelu jsme sice neměli, ale o hudbu i tak postaráno bylo. Dva místní dobří muži s harmonikami přišli – jak by řekla naše babi – „zaškrundat“ (pozoruhodné slovo, že?) a jeden je doprovázel na vozembouch. Jejich repertoár se skládá z lidových písní, přičemž k dnešnímu počasí se nejvíce hodila „když jsem husy pásala, zimou jsem se třásala“.
Harmonikář a paní doktorka. Nebo doktor? U masopustních masek nikdy nevíte.
U nás na vsi to není jako ve skanzenu, kde chodí Slaměný, Strakatý, Turek, medvědář s medvědem, kobyla nebo smrtka. Tady se objevila jen menší část tradičních masek jako cikánka, žena s kočárkem, vodník či šašek. Masky jsme měli i modernější, byl tu Jamajčan, Indiánka nebo čerstvě propuštěná pacientka, která na to, jak byla nemohoucí, belhala se po vsi houževnatě a měla nejvíc humoru.
Tradiční masopustní průvod ze starých časů vede Laufr – voják, který žádá hospodáře a hospodyni o povolení navštívit jejich dům. Náš průvod vedla svérázná paní doktorka, která zvonila u vrátek. Potom lidem měřila teplotu a dávala injekci. Rumovou. Pro výkon svého povolání studovala čtrnáctidenní kurz. Dálkově.
Pohostinství pro účastníky masopustního průvodu.
Lidé byli milí a neváhali se s maškarami rozdělit o koblihy, řízky a štrúdly, teplý čaj tekl proudem. Kdo dům neotevřel, ale masopustního veselí se svým způsobem účastnit chtěl, zařídil pro maškary „samoobsluhu“. Za nejoriginálnější pokrm, kterého se nám dostalo, bych označila chleba se sádlem a cibulí a k tomu byl nějaký šnaps. Nemáte představu, jak při pochodu vesnicí na studeném vzduchu vyhládne! Co vám budu vykládat, příští rok jdu zas.
Hezký konec masopustu přeje Lenka z Vysočiny.
