Článek
Naše babi byla v severních Čechách na dovolené, když se tam v roce 1949 natáčel. Konkrétně šlo o scénu, kde pochodující vojáci zpívají o královně, která poslala jednoho šohajka na vojnu. Babi s kamarádkami přihlížela a vedle stojící herec v hlavní roli pan Rašilov jim řekl: „Děvčata, zpívejte taky.“
Náš dům při severním kraji dnešního Kraje Vysočina postavil před sto lety praděd Vincenc (1889–1967). Byl vyučený zedník a vystudovaný stavitel, jak se tenkrát říkalo. Navštěvoval školy v Českých Budějovicích a v Jaroměři. Ve volném čase vyráběl nábytek a pěstoval růže. Teď v tom domě na vsi v blízkosti Moře Vysočiny žijeme my, jeho potomci.
Co nás zajímá a zaměstnává? Vaření a zahradničení. Rekonstrukce a renovace. Regionální historie, lidová hudba, knihy a tradice. Prateta říkala naší vesnici „Zapadákov“ a nelíbilo se jí, že „je tu furt zima“. Nicméně internet dorazil i sem, a tak se o našem Zapadákově a jeho širokém okolí teď dozví celý svět. A vy můžete hádat, jak se skutečně jmenuje.
Naše ves se nachází v chráněné krajinné oblasti na hranici mezi Čechami a Moravou, nedaleko města s památkou UNESCO. Žije tu asi sedm set obyvatel, mezi nimi i několik nadšených genealogů či harmonikářů. Narodil se tu jeden méně známý houslista a hudební skladatel s příjmením Leopold a místní sklárnou, která už bohužel nevyrábí, prošlo mnoho známých výtvarníků.
Máme tu prastarou lípu, hezkou kapličku od pana architekta Mojmíra Kyselky a sochy svatého Václava, Floriana, Cyrila a Metoděje od šikovného místního umělce, jakož i sousoší hrochů od šikovného přespolního umělce. Máme tu i dva penziony, tři hotely s restaurací, sedm prázdninových chalup; obchod se smíšeným zbožím, stánek s rychlým občerstvením, poštu, sbor dobrovolných hasičů, divadelní spolek, kulturní dům, školu a školku, knihovnu, domov důchodců a nahrávací studio (jednou jsem odtamtud viděla vycházet partu kluků, kteří měli o dost delší vlasy než já, zajímavá podívaná). A samozřejmě zde stojí i náš dům.
Vážený zedník pan Pepča N. prohlásil, že máme nejlepší místo ve vsi. A když to řekl Pepča, tak to asi tak je, on tomu rozumí. Jsme na kraji vesnice, za námi jsou už louky a lesy, ale zároveň to máme blízko do obchodu, na poštu a na zastávku autobusu. Dobře to praděd Vincenc vybral, když se před sto lety rozhodl tento „Dům na vsi“ postavit.
Když v nadpisu zmiňuji název onoho seriálu ze sedmdesátých let, chci tím říci, že takových rodin, kde humorné situace by jednoho dovedly někdy až k pláči je nespočet, nás nevyjímaje. Ale teď už můžete hádat, na jaký výlet se spolu ve vší vážnosti vypravíme příště. Možná to bude na nějaký sraz veteránů, k rybníku jménem Řeka nebo snad na místo, kde jedna bábinka tančila maršovský valčík?
Hezký den přeje Lenka z Vysočiny.
