Článek
Protože dnes jedete na Mezinárodní setkání historických a sportovních italských automobilů do Svratky!
Je to takové milé městečko na severu kraje Vysočina, v naší rodině oblíbené právě díky srazům veteránů. Kromě italských automobilů se tu potkávají i jiná stará vozidla, a sice na tradiční srpnové akci zvané Retroden.
Letos v červnu jsme jeli našemu fiátku ukázat jiné italské vozy do Svratky poprvé. Na tento rok připadá několik výročí. Fiat 850 slaví 60. narozeniny a 50 let je to od té vzácné chvíle, kdy z výrobní haly vyjel Fiat 131. Ovšem v první řadě oslavujeme 125 let od založení automobilky FIAT v Turíně. Ta zkratka ukrývá slova Fabbrica Italiana Automobili Torino a vyvolává ve mně dojem, že umím italsky lépe, než je tomu ve skutečnosti.
Podnik vzešel z podnětu místních aristokratů a podnikatelů 11. července 1899 v paláci rodiny Bricherasio v historickém centru města. Poslal do světa mnoho po technické stránce jistě pozoruhodných vozů, které ovšem prostá žena jako já dokáže rozlišit pouze podle tvaru karoserie a barvy, která se jí buď líbí, nebo ne.
Na programu třináctého International Meeting Svratka (tak se ta akce oficiálně jmenuje) byla výstava zúčastněných automobilů Na Rybárně, soutěž elegance či procházka po okolí s plněním zábavných úkolů.
Jsem velký „italomil“, a proto se mi tu moc líbilo. Všechno tu bylo „Made in Italy“ jako v té písničce, viděla jsem naživo legendární tříkolku Ape, a dokonce autíčko, které se otevírá jako skříň. A nápis na jednom žlutém sporťáku mě informoval, že „la vita é bella“. Nevím, jestli „život je krásný“, ale italština určitě. Jinak je to na každém srazu stejné. Někdo otevře dvířka od motoru (il motore) a hned se seběhnou odborníci (gli esperti), aby to zhodnotili.
Život je krásný.
Pak jsme řekli „arrivederci“ a odsvištěli s naším fiátkem domů. On má také zajímavou historii. Když jsme si ho přivezli domů z bazaru, dělali jsme si legraci, že v něm asi jezdil nějaký Emilio Makarón. Ještě víc jsme se nasmáli, když jsme při úklidu našli pod sedadlem vizitku se jménem Sergio Zaccaron a nějakou italskou hašlerku.
Potom jsme se těšili na 10. srpen 2024 a na Retroden ve Svratce, kde historická přibližovadla zaplní prostor mezi sokolovnou a hasičskou zbrojnicí. My také jedno máme. Z naší dědiny přijíždí i Zetor s panem Havelkou. Nebo spíš pan Havelka přijíždí s tím Zetorem. Do Svratky to má kousek, ale onehdy na tom historickém „plechovém oři“ docválal až k Baltskému moři a byl několikrát v televizi.
Když se vydáte na obhlídku, uvidíte spoustu zajímavého. Staré, avšak vysoce zachovalé a udržované Tatry, Škodovky, Citroeny, Lady, Trabanty, Moskviče, ale také meziválečné vozy. Někteří majitelé mají i oblečení odpovídající roku výroby jejich mazlíka (tak těm strojům říkají). Je tam úžasná zelená Tatra z roku 1943 s novou metalízou, hrůzu nahánějící rozložitý Cadilac, malinkaté BMW pro dva s otevíráním vepředu, spousta „kozích dechů“, „prasat“, „hadrák“, „kachna“ i motorky se sajtkárou.
A když to byl Retroden chtěla jsem si obléct nějaké retro. Látku na sukni jsem kdysi vyhrabala na dně mamčiny skříně, kde tlela už dobrých čtyřicet let. Babička ji podle mých instrukcí sešila, nahoře udělala tunýlek, já tím provlíkla mašli a tento praktický a slušivý model sukně byl na světě.
Retro autobus
K doprovodnému programu na Retrodni ve Svratce patří retro módní přehlídka, návštěva muzea a hudba. Už jsem tu zažila, jak Karel Kahovec zpíval Modřínů háj a Viktor Sodoma Papouška kakadu; letos přijela Petra Černocká. Dva modrobílé autobusy Karosa nabízejí vyhlídkové jízdy – velmi oblíbená kratochvíle návštěvníků! Představuji si, že řidiči dopravního podniku se hádají, kdo půjde dneska na šichtu a bude moci retro autobus řídit. Pan řidič se pak rozplývá nad zpěvem motoru onoho starého prostředku hromadné dopravy a nakonec řekne: „No a to je přidaná hodnota toho zážitku: smrad, hluk, vedro, koženka a vlk až za krkem.“
Co vám budu povídat, příští rok jedu zas!
Zdraví Lenka z Vysočiny.
- - - - -
Zdroje:
