Článek
Více než 34 let po roce 1989 mluví stále relativně málo lidí obstojně cizím jazykem, v Evropě patříme k nejhorším zemím. A nezvrátila to ani doposud nejdokonalejší verze lidské existence - mileniálové, kam patřím. Měli bychom se posunout a zrušit tento relikt minulosti zvaný dabing. Ten podle mě brání lepším znalostem.
Znalost cizích jazyků otevírá obrovské množství obzorů a poznatků, které díky jejich znalosti i nekonečného procesu učení získáme. Začneme se na věci dívat z jiné perspektivy, protože například víme informace z první ruky, jak to funguje v zahraničí a máme možnost porovnání. Nejsme odkázáni na informace, které už před námi někdo přežvýkal a přibarvil do češtiny. Méně dezinformací, méně populistů.
Keine montovna mehr
Úspěch studia cizího jazyka je z mé zkušenosti závislý na tom, do jaké míry se dokážeme daným jazykem obklopit, „abychom z toho nevypadli“. A bohužel dabing je něčím, co nás dělá pohodlnými a nenutí nás přemýšlet. Když už trávíme tolik času u televize, nepřímé učení se cizího jazyka jejímž prostřednictvím je skvělá pozitivní externalita, které jednoduše říkáme NE. Přitom by toto pasivní studium udělalo naši montovnovou republiku možná o trochu konkurenceschopnější. Na jedné straně remcáme, na druhé ten krok navíc dělat nechceme.
Make Czechia great again, ditch the dubbing
Že země bez dabingu vykazují zpravidla lepší znalosti cizích jazyků je něco historicky známo, že nebudu ztrácet váš i můj čas.
A proto hodnocení: „Český dabing je ten nejlepší a měli bychom na něj být hrdí,“ pro mě přesně shrnuje to k čemu do určité míry nepřímo vede. Omezenosti obzorů. Protože český dabing může být všem na světě úplně ukradený. A taky že je.
Neadorujme český dabing, buďme k němu kritičtí. A ideálně ho zrušme. Nebo pokud můžeme, vyhýbejme se mu jako Tomio Okamura redaktorům 168 hodin.
