Článek
Když sliby znějí sladce
Představte si politika jako prodavače na tržišti. Křičí, že jeho jablka jsou nejčervenější, nejšťavnatější a že vám dá celou tašku skoro zadarmo. Jenže když si ta jablka donesete domů, zjistíte, že pod hezkou slupkou jsou uvnitř nahnilá. Tak funguje populismus – sliby znějí krásně, jednoduché a rychlé. „Budeme mít levnější energie, vyšší důchody, zrušíme daně.“ Jenže když se to rozbalí, ukáže se, že realita tak jednoduchá není.
Extremismus jde ještě dál. To už není jen o falešných jablkách, ale o tom, že prodavač začne křičet, že všichni ostatní na trhu kradou, že by se měli vyhnat pryč, že jen jeho stánek je ten pravý. Jeho řešení jsou tvrdá, často založená na nenávisti nebo hledání viníka – a nejčastěji je tím viníkem někdo jiný než my sami.
Jak se to může projevit v našem životě
Když takové strany získají moc, stát začne připomínat dům, který se rozpadá zevnitř. Zvenku ještě vypadá pevně, ale uvnitř už praskají zdi. Soudy přestanou rozhodovat spravedlivě, protože budou poslouchat, co jim nadiktuje vláda. Noviny a televize přestanou psát pravdu, protože kdo by psal proti těm, kdo drží klíče k jejich existenci. A lidé? Ti se začnou bát říkat nahlas, co si myslí.
Ekonomika se může změnit v polorozpadlý stroj. Politici budou rozhazovat peníze, aby získali přízeň, ale nikdo se nebude starat o to, odkud ty peníze opravdu přijdou. Až se motor zadře, ceny vyletí nahoru a lidé budou překvapení, že místo slíbeného blahobytu mají dražší jídlo, horší nemocnice a slabší školy.
Scénář temné budoucnosti
Pokud by populisté a extremisté vládli dlouho, mohl by rok 2035 vypadat smutně. V obchodě by člověk za stejnou výplatu nakoupil sotva půlku toho, co dnes. Do nemocnice by šel s bolestí a čekal měsíce na zákrok, pokud by neměl dost peněz na soukromou kliniku. Ve škole by děti dostávaly staré učebnice a učily se hlavně to, co se hodí vládě, ne to, co potřebují pro budoucnost. A na ulici by se lidé rozhlíželi, jestli vůbec mohou říct svůj názor, protože nikdy neví, kdo poslouchá.
Stát by se hádal se svými partnery, ztrácel podporu v Evropě a lidé by se cítili osamoceni. Místo spolupráce by vládl strach a nedůvěra. To není žádná pohádka – podobné obrazy známe z jiných zemí, kde populisté získali moc a kde lidé nakonec zjistili, že jejich život se zhoršil.
Scénář světlé budoucnosti
Ale nemusí to tak být. Rok 2035 může vypadat úplně jinak, pokud se udržíme na cestě demokracie a spolupráce. V obchodě by byly stabilní ceny a kvalitní potraviny. V nemocnici by lidé využívali moderní technologie a dostali by péči bez dlouhého čekání. Děti by se učily jazyky, práci s technologiemi a kritickému myšlení, aby měly šanci uspět kdekoliv na světě.
Na ulici by panovala důvěra, ne strach. Lidé by se nehádali kvůli odlišným názorům, ale snažili se hledat řešení. A stát by byl respektovaným partnerem v Evropě – s investicemi, které přinášejí lepší mzdy, nové firmy a jistotu pro rodiny.
Co z toho plyne
Rozdíl mezi oběma budoucnostmi je jako rozdíl mezi zahradou, o kterou se staráš, a zahradou, kterou necháš ladem. V první máš květiny, ovoce a klidné místo k životu. V té druhé roste plevel, rozpadá se plot a nakonec zjistíš, že už tam ani nechceš chodit.
Volba mezi populismem a zodpovědnou demokracií je podobná. Jedna cesta slibuje rychlý zisk, ale končí rozpadem. Druhá je pomalejší, někdy složitější, ale přináší stabilitu a naději. A právě o to jde – aby v roce 2035 žili lidé v Česku klidně, bez strachu a s jistotou, že jejich děti se budou mít lépe než oni sami.
