Článek
Když se rodina Lutzových v prosinci roku 1975 nastěhovala do velkého, žlutého domu na 112 Ocean Avenue v Amityville, netušila, že jejich nový domov kryje historii tak hrůznou, že se časem stane symbolem paranormálních jevů. Pouhých 13 měsíců před jejich příchodem došlo v tomtéž domě k brutální masakru: šest členů rodiny DeFeo bylo zastřeleno ve spánku. Zločin spáchal tehdy osmnáctiletý Ronald DeFeo Jr., který později tvrdil, že ho k tomu „vedly hlasy“.
Lutzovi byli zpočátku nadšení. Dům byl prostorný, se zeleným trávníkem a výhledem na vodu. Jenže během prvních dní se atmosféra změnila. Už první noc slyšeli kroky v podkroví, i když tam nikdo nebyl. Dcera se probudila s škrábanci na zádech, manželka Kathy tvrdila, že cítila, jak se jí někdo dotýká nohou. George Lutz, dříve realistický a racionální muž, začal v noci cítit pachuť síry a slyšel hluboké dunivé zvuky vycházející ze zdí.
Nejprve je Lutzovi považovali tyto jevy za stres a vyčerpání. O to víc je šokovalo, když se jedna z postelí sama od sebe začala hýbat a vrzat, jako by na ní skákal těžký člověk. Hlasité bušení, šepot, který zněl jako lidské jméno, a stíny na stěnách se stávaly každodenním strašidelným rytmem. George tvrdil, že jednoho večera na něj zírala obrovská černá postava v rohu obývacího pokoje.
Nejvíce znepokojivý byl záznam z časosběrné kamery, kterou si Lutzovi pořídili, aby natočili noční dění. Na záznamu se prý zjevují neidentifikovatelné světelné koule, které se pohybují po místnostech, a slyší se hluboké, nelidské hlasy. Tyto zvuky byly později analyzovány a některé interpretace je označily za hlasité šepotání s několika úrovněmi frekvence, které nelze připsat lidí.
Pod tlakem rostoucího psychického stresu a strachu rodina opustila dům po pouhých 28 dnech. Zdálo se, že hrůzy, které zažili, byly natolik intenzivní, že je nemohli ignorovat. Zanechali téměř všechny osobní věci a odjeli za světlem bezpečí jiného domova. Média se případem ihned zabývala a příběh Amityville se stal senzací.
V průběhu let se objevily desítky knih, dokumentů a filmů, které příběh Amityville rozebírají. Někteří autoři tvrdí, že se jednalo o dobře orchestrální podvod, jiní jsou pevně přesvědčeni, že dům skutečně hostil démonické entity. Skeptici upozorňují na možné psychologické a environmentální faktory – některé odborné studie tvrdí, že temné a uzavřené prostory mohou vyvolat halucinace a silné emocionální reakce.
Navzdory skeptikům se legendy o Amityville House šíří dál. Místní obyvatelé vyprávějí o autech, jejichž světla se zdají oscilovat při průjezdu kolem domu, o psech, kteří odmítají v jeho blízkosti vstoupit, a o pocitech mrazivého chladu, které neodpovídají venkovní teplotě. Každý rok sem přichází zvědavci a nadšenci do paranormálních jevů, aby pocítili atmosféru místa, které se zapsalo do historie jako jedna z nejděsivějších adres světa.
Je pravda, že některé události mohou mít racionální vysvětlení, ale jsou lidé, kteří tvrdí, že zažili něco, co přesahuje běžné chápání reality. Ať už je realita jakákoliv, Amityville House zůstává stínem na hranici mezi skutečností a noční můrou. Dům, ve kterém se setkávají temnota, tragédie a lidská představivost, bude i nadále lákat ty, kteří chtějí proniknout do hlubin nevysvětlitelného.
Zdroje:
https://www.history.com/news/amityville-horror-house
https://www.biography.com/news/amityville-horror-true-story
