Článek
Včera asi byly skvrny na Slunci. Tedy ačkoliv mrholilo, bylo zataženo a tak vlezlo, že by psa nevyhnal. Přesto člověk občas do takovéto psoty musí, zvláště, když chce vyhodit odpadky.
Jdu si takhle temnou ulicí s těžkým pytlem odpadků v ruce a u kontejneru chlápek skáče jako opice (kontejnery jsou v kleci, takže vypadá trošku jako šimpanz v Zoo)a fotí kytici asi sta rudých růží položených na víku kontejneru, ze všech možných úhlů.
Mám fantazii, hned mi to začne v hlavě šrotovat.
1.Pán je umělec, fotí obr rudou kytici v temnu a dešti na šedém kontejneru v kleci uprostřed sídliště. Těžké umění. Skáče kolem, fotí ze všech stran. A hned posílá, zřejmě do galerie.
2. Rozešla se s ním paní, pro kterou byla kytice určena.Fotí, aby paní viděla, jak s kytkou naložil. Asi hned posílá paní.
Přicházím blíž a žádám pána, jestli dovolí, že bych vyhodila odpadky. V té chvíli už vím, že druhá varianta je správně.
Začne na mě štěkat
Pán:" Dělejte si co chcete,ť, ť, ť, ť, já se o vás nezajímám, ť, ť, ť."
Já: “ Chci vyhodit odpadky a nechci vám vlézt do záběru, ť, ť, ť, ť, uhněte a pak si dělejte co chcete."
Pán: „Já si budu dělat co chci a vy si taky dělejte co chcete a dejte mi pokoj… ť, ť, ť, ť.“
Já:" Vyhodím odpadky a odcházím, prosím, pusťte mě k tomu kontejneru a přestaňte chvíli fotit, nechci být na nějaké uhozené fotce, ť, ť, ť, ť."
Pán: “ Já se na to vy…u, tady nemá člověk chvíli klid, pořád ho někdo otravuje".
Jemu hlas sílí, mě hlas odešel(mám poškozené hlasivky).
Oči se mu zakalují, srovnávám si klíče mezi prsty a v duchu si říkám „Sáhni na mě a máš klíče mezi nohama.“
Maník furt řve:" Ť, ť, ť, ť tady nemá člověk chvilku klid, já se na to vy..u."
Jsme na hustě obydleném sídlišti, takže přichází další paní s odpadky.
On: „No to snad ne To sem poleze celý barák. To není normální.To se snad všichni domluvili.“
Paní : „Je normální vyhazovat do kontejneru odpadky, není normální si hodinu fotit kontejner a skákat u toho jako orangutan.“
Zima je stále vlezlejší a mrholení se mění v déšť.
Pán: „Já se na to v…u, tady se snad bude courat celá Praha. Kdo sem ještě přijde?“
Paní: „Jo a celá Praha bude se dívat na debila, co si fotí kytku na kontejneru, ť, ť, ť.“
A tak to pokračovalo až pán vztekle vztekle popadl kytku a zamířil neznámo kam. Asi ke kontejnerům na tříděný odpad.
Tomu já říkám vřelé mezilidské vztahy. A stejně musím přemýšlet, komu byla kytka určena a co se asi stalo.
