Českou energetickou síť čekají investice za téměř půl bilionu. Co z nich zaplatí domácnosti navíc

Podle studie společnosti Deloitte, která vycházela z investičních odhadů členů Českého sdružení regulovaných elektroenergetických společností, mohou investice do přenosové a distribučních sítí v letech 2024 až 2035 dosáhnout přibližně 476 miliard korun v cenách roku 2023.

Neznamená to však, že by se tato částka jednoduše rozdělila mezi české domácnosti. Část nákladů zaplatí firmy, část provozovatelé sítí, část se postupně promítne do regulovaných cen elektřiny a část mohou pokrýt evropské či veřejné dotační zdroje. Přesnou částku, kterou si modernizace sítě vyžádá od konkrétní domácnosti v roce 2027, zatím nikdo důvěryhodně určit nemůže.

Elektrická síť byla po desetiletí stavěna především pro jednosměrný tok elektřiny – z velkých elektráren přes přenosovou a distribuční soustavu až ke spotřebitelům. Tento model se však rychle mění.

Stále více domácností a firem elektřinu nejen spotřebovává, ale také vyrábí pomocí fotovoltaických elektráren. Přibývají bateriová úložiště, tepelná čerpadla, nabíjecí stanice a energetická společenství. Elektřina proto musí v síti proudit různými směry a její výroba se během dne výrazně mění.

Energetický regulační úřad upozorňuje, že připojování nových zdrojů vyžaduje posilování sítí, jejich digitalizaci, automatizaci a instalaci chytrých prvků. Modernější soustava má rychleji reagovat na poruchy, lépe řídit výrobu a spotřebu a zvládnout větší množství lokálně vyráběné elektřiny.

Investice zahrnují například:

Samotná ČEZ Distribuce počítá s tím, že do modernizace své sítě v letech 2026 až 2030 vloží přibližně 93 miliard korun. Společnost EG.D plánovala pro rok 2026 investice přesahující devět miliard korun. Jde přitom pouze o dva provozovatele distribučních soustav, nikoli o všechny investice v české energetice.

Domácnostem by se na vyúčtování neměla objevit jedna nová položka označená například jako poplatek za modernizaci energetické sítě. Náklady se budou postupně promítat především do již existující regulované části ceny elektřiny.

Konečná cena elektřiny se skládá ze dvou hlavních částí. Neregulovanou část tvoří cena samotné silové elektřiny a obchodní marže dodavatele. Regulovanou část každoročně stanovuje Energetický regulační úřad a zákazník ji nemůže změnit přechodem k jinému dodavateli.

Z regulované složky se hradí provoz, údržba, opravy, obnova a rozvoj elektrických sítí. Patří do ní také systémové služby, činnost operátora trhu a v některých letech rovněž příspěvek na podporované zdroje energie. Na celou cenu se následně připočítává 21procentní daň z přidané hodnoty.

Jednou z hlavních položek regulované ceny je platba za distribuci elektřiny. Její část se odvíjí od množství odebrané energie. Kdyby se spotřební distribuční sazba zvýšila například o 100 korun za megawatthodinu, domácnost se spotřebou tři megawatthodiny ročně by zaplatila přibližně o 300 korun bez DPH, tedy o 363 korun včetně DPH více.

Jde pouze o názorný výpočet, nikoli o předpověď skutečného zdražení. Budoucí ceny budou záviset na rozhodnutí regulátora, objemu investic, spotřebě elektřiny, provozních nákladech i výši dotační podpory.

Další část distribučního poplatku se platí každý měsíc bez ohledu na skutečnou spotřebu. Její výše závisí mimo jiné na distribuční sazbě a velikosti hlavního jističe před elektroměrem.

Domácnost se silnějším jističem si rezervuje větší kapacitu distribuční sítě, a proto obvykle platí vyšší měsíční částku. Význam této kapacitní platby může v budoucnu růst, protože provozovatel musí být schopen dodat požadovaný výkon i zákazníkovi, který během většiny roku spotřebovává poměrně málo elektřiny.

Zvláštní situace nastává při vzniku nového odběrného místa nebo při zvýšení hodnoty hlavního jističe. Žadatel může platit jednorázový podíl na oprávněných nákladech spojených s připojením.

U běžného třífázového připojení na nízkém napětí činí standardní sazba 800 korun za jeden ampér požadovaného jističe. U jednofázového připojení jde o 320 korun za ampér. Nové třífázové připojení s jističem 3×25 A tak může představovat podíl ve výši 20 tisíc korun. Přesná částka vždy závisí na konkrétním požadavku, smlouvě a technických podmínkách distributora.

Tato platba ale není všeobecným poplatkem za modernizaci sítě. Týká se především zákazníků, kteří žádají o nové připojení nebo vyšší rezervovaný příkon.

Součástí modernizace sítí je také zavádění chytrých elektroměrů. Od července 2024 běží tříletá lhůta pro jejich instalaci u odběrných míst se spotřebou vyšší než šest megawatthodin ročně. Podle Ministerstva průmyslu a obchodu se opatření může týkat až přibližně 850 tisíc odběrných míst.

Samotná výměna elektroměru má být pro dotčeného zákazníka bezplatná. Stát zároveň vyčlenil přibližně 4,1 miliardy korun dotační podpory, která má omezit dopad instalací na regulovanou cenu elektřiny. Náklady tedy nezmizí, ale zákazník nemá dostat samostatnou fakturu za zakoupení a montáž elektroměru.

Chytré měření umožňuje získávat podrobnější údaje o spotřebě, využívat dynamické tarify a lépe řídit odběr elektřiny. Je nezbytné také pro některé formy sdílení energie a komunitní energetiky.

Důležitou otázkou je, jak velká část investic se skutečně promítne do faktur zákazníků. Čím více peněz se podaří získat z Modernizačního fondu a dalších evropských programů, tím menší část nákladů budou muset distribuční společnosti získat prostřednictvím regulovaných cen.

V roce 2025 byla oznámena podpora ve výši deseti miliard korun na zvyšování kapacity přenosových a distribučních sítí. Celkový objem mohl být následně rozšířen až na 15 miliard korun. Podpora měla umožnit zvýšit kapacitu soustavy přibližně o šest až devět gigawattů.

Dotace nejsou na účtu domácnosti vidět jako sleva. Jejich význam spočívá v tom, že snižují část investice, kterou by jinak museli provozovatelé sítí postupně získat od zákazníků v regulovaných platbách.

V regulované části ceny se v minulosti nacházel také příspěvek na podporované zdroje energie, známý jako POZE. Ten však neslouží přímo k výstavbě vedení, trafostanic nebo rozvoden. Financuje provozní podporu vybraných energetických zdrojů.

Od 1. ledna 2026 převzal financování POZE v plném rozsahu stát. Domácnosti proto v regulované ceně neplatí dřívější příspěvek ve výši 495 korun za megawatthodinu bez DPH. Stát měl původně přispět částkou 24,6 miliardy korun a zákazníci přibližně 17,1 miliardy korun, nakonec však převzal celou částku.

Právě toto rozhodnutí vedlo k tomu, že průměrná regulovaná cena na hladině nízkého napětí pro rok 2026 klesla z přibližně 2 772 na 2 352 korun za megawatthodinu, tedy o 15,1 procenta. Skutečný vývoj jednotlivých domácností se však liší podle sazby, jističe a spotřeby.

Tento příklad ukazuje, že investice do sítí mohou zdražovat některé položky, zatímco jiné politické rozhodnutí může celkovou regulovanou část naopak snížit.

K začátku srpna 2026 ještě nebyly konečné regulované ceny elektřiny pro rok 2027 stanoveny. Energetický regulační úřad zveřejňuje cenové výměry zpravidla nejpozději do 30. listopadu předchozího roku. Jakákoli konkrétní částka prezentovaná nyní jako jisté zdražení pro každou domácnost by proto byla pouze odhadem.

ERÚ při představení regulační metodiky pro období 2026 až 2030 očekával, že by regulované ceny neměly skokově růst. Jejich průměrný meziroční růst se měl pohybovat přibližně kolem inflace, případně nejvýše o jeden až dva procentní body nad ní. Regulátor současně upozornil, že výsledek ovlivní ceny elektřiny na trhu, celková spotřeba, investice i dostupné dotace. Nejde tedy o zaručený strop pro každou domácnost a každý jednotlivý rok.

Energetický regulační úřad připravuje od roku 2027 změnu tarifní struktury, která má více zohledňovat rezervovaný příkon a skutečná výkonová maxima odběratelů. Změna se však má v první fázi týkat zákazníků připojených na vysokém a velmi vysokém napětí, tedy zejména velkých firem a průmyslových provozů.

Běžných domácností a malých podnikatelů připojených na nízkém napětí se reforma v roce 2027 týkat nemá. Pilotní ověřování nových tarifů na nízkém napětí ERÚ předpokládá nejdříve od roku 2028 a širší zavádění přibližně od roku 2030, zpočátku na dobrovolné bázi.

Cílem změny podle regulátora není vybrat od zákazníků více peněz, ale spravedlivěji rozdělit náklady podle toho, jak jednotliví odběratelé síť zatěžují. ERÚ od změny pro vysoké a velmi vysoké napětí očekává možné úspory až 2,5 miliardy korun ročně.

Modernizace energetické soustavy není pouze nákladem. Bez posilování sítě by nebylo možné připojovat další fotovoltaické elektrárny, baterie, tepelná čerpadla ani nové průmyslové provozy. V některých oblastech už dnes narážejí zájemci o nové zdroje na nedostatek dostupné kapacity.

Investice mají přinést zejména:

Dobře provedené investice mohou část budoucích nákladů také ušetřit. Digitalizace a automatizace například umožňují lépe využívat stávající vedení, snižovat ztráty a odkládat některé nákladné stavební zásahy.

Částka 476 miliard korun představuje odborný odhad investic celého odvětví do roku 2035, nikoli účet, který by stát rozdělil mezi obyvatele. Náklady se budou rozkládat do mnoha let a ponesou je různé skupiny zákazníků, provozovatelé sítí, investoři i veřejné a evropské fondy.

Domácnosti mohou modernizaci pocítit především prostřednictvím distribučních poplatků a stálých plateb za jistič. Při novém připojení nebo zvýšení jističe mohou zaplatit také jednorázový příspěvek. Naopak chytrý elektroměr nemá být zákazníkům samostatně účtován a změna tarifů plánovaná na rok 2027 se běžných domácností zatím netýká.

Přesnou odpověď na otázku, kolik lidé zaplatí navíc, bude možné dát až po zveřejnění regulovaných cen pro konkrétní rok. Jisté je pouze to, že bez rozsáhlých investic by česká elektrická síť postupně přestala zvládat růst výroby i spotřeby a připojování nových technologií.