Proč přijeli někteří Ukrajinci v drahých autech? A kde skutečně zneužívají český systém

Některé působí nově a draze, což u části veřejnosti vyvolává pochopitelnou otázku: Jak může člověk, který přijel jako válečný uprchlík, jezdit v luxusním voze a současně v Česku žádat o pomoc?

Samotný pohled na automobil však podvod nedokazuje. Současně ale není pravda, že by ke zneužívání českého systému nedocházelo. Policie již odhalila konkrétní případy falešných potvrzení, zatajování pobytu v zahraničí nebo účelového rozdělování rodin při žádostech o humanitární dávku. Vládní dokumenty navíc přiznávají, že dosavadní kontrolní systém měl slabá místa.

Nejprve je potřeba oddělit dvě rozdílné věci: dočasnou ochranu a nárok na sociální pomoc.

Dočasná ochrana byla v Evropské unii zavedena pro lidi, kteří kvůli ruské invazi opustili Ukrajinu. Rozhodující je jejich předchozí pobyt na Ukrajině a okolnosti útěku, nikoli hodnota jejich automobilu, úspor nebo jiného majetku. Člověk tak může vlastnit automobil, firmu nebo nemovitost a přesto splňovat podmínky dočasné ochrany.

To samo o sobě není zneužitím systému. Zásadní problém vzniká až ve chvíli, kdy někdo požádá o majetkově testovanou humanitární dávku a zatají příjmy, peníze na účtech, skutečné složení domácnosti nebo fakt, že se převážnou část času zdržuje mimo Českou republiku.

U automobilu zaparkovaného před obchodem nelze pouhým pohledem zjistit, zda byl koupen před válkou, zda jde o starší ojetinu, firemní vůz, automobil financovaný úvěrem nebo majetek příbuzného. Ani prémiová značka sama o sobě neříká, kolik má konkrétní automobil dnes skutečně hodnotu.

Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu změn bylo v české evidenci přibližně 28 500 vozidel s ukrajinskou registrační značkou. Dokument však neuvádí jejich stáří, pořizovací cenu ani to, zda jejich provozovatelé pobírají dávky. Ve veřejně dostupných datech tak není doloženo, kolik ukrajinských uprchlíků přijelo v nových či luxusních automobilech ani kolik z těchto lidí současně žádá o finanční pomoc.

Tvrzení, že „Ukrajinci přijeli v nových autech a žijí z českých dávek“, proto nelze jako obecný závěr fakticky prokázat. U konkrétního člověka to možné být může, bez kontroly jeho příjmů, účtů a majetkových poměrů jde ale pouze o domněnku.

Česká humanitární dávka je určena na základní životní potřeby a náklady spojené s bydlením. Při jejím přiznání se mají posuzovat příjmy, finanční prostředky i situace společně žijící domácnosti.

Žadatel musí uvést své příjmy, všechny bankovní účty a peníze, které na nich má. Úřad práce může požadovat výpisy z českých i zahraničních účtů. Podle zákona nárok nevzniká například tehdy, pokud součet prostředků na účtech překročí dvojnásobek vypočtené výše dávky. Dávka se rovněž nemá vyplácet do zahraničí a úřad může žadatele předvolat k osobnímu jednání.

Po prvních 150 dnech se navíc podpora ekonomicky aktivního člověka, který nepatří mezi zranitelné osoby a nesnaží se získat vlastní příjem, snižuje na částku odpovídající existenčnímu minimu. Mezi zranitelné osoby patří například děti, senioři, lidé se zdravotním postižením nebo rodiče pečující o malé děti.

Pravidla tedy na papíře nejsou nastavena tak, aby každý držitel dočasné ochrany automaticky dostával vysoké částky. Otázkou zůstává, jak důsledně stát dokáže správnost uváděných údajů ověřit.

Že nejde pouze o internetové fámy, ukázala policejní kontrolní akce zveřejněná v květnu 2026 v Pardubickém kraji. Policisté společně s dalšími úřady cíleně zkontrolovali 195 cizinců na 73 adresách. Nešlo o náhodný ani reprezentativní vzorek všech uprchlíků, ale o osoby vybrané na základě předchozí analýzy podezřelých případů.

Po kontrole policie dále prověřovala 42 případů a v šesti z nich zahájila úkony trestního řízení pro podezření z podvodu. Předběžně vyčíslená škoda přesáhla dva miliony korun.

Jedním z popsaných případů byla žena, která podle policie použila falešné potvrzení o ubytování a žádala o dávky pro sebe a čtyři děti. Ve skutečnosti měla pobývat v domovské zemi a do Česka přijíždět především kvůli prodloužení oprávnění k pobytu. Policie předběžně vyčíslila škodu na více než půl milionu korun.

V dalším případě měli manželé se sedmi dětmi vystupovat odděleně jako dva samoživitelé. Tím mohli podle policie neoprávněně získat více než 700 tisíc korun. Prověřována byla také žena v důchodovém věku, která měla dlouhodobě pobývat mimo Českou republiku, ale elektronicky žádat o českou dávku. Údajná škoda přesáhla 200 tisíc korun.

Všechny tyto případy je nutné označovat jako policejní podezření, dokud o případné vině pravomocně nerozhodne soud. Současně ale ukazují konkrétní metody, kterými lze systém zneužívat: falešná potvrzení o bydlení, nepravdivé údaje o rodinných poměrech, zatajení skutečného pobytu nebo vzdálené podávání žádostí ze zahraničí.

Největší problém českého systému zřejmě nespočíval v samotné existenci pomoci, ale v tom, že byla po vypuknutí války nastavena jako rychlá a administrativně jednoduchá.

Vládní důvodová zpráva z roku 2026 připouští, že původní systém vznikal jako mimořádná pomoc s omezenými kontrolními mechanismy. Při posuzování pobytu se podle dokumentu vycházelo především z evidované adresy. Samotná shoda adresy však ještě nepotvrzovala, že se člověk v České republice skutečně zdržuje.

Někteří příjemci tak mohli formálně splňovat požadavky, přestože podstatnou část měsíce pobývali v jiné zemi. Vláda proto navrhla důslednější kontrolování fyzické přítomnosti, možnost ověřovat cestovní doklady a přísnější postup vůči lidem, kteří uvedou nepravdivé údaje nebo odmítnou spolupracovat.

Navrhovaná změna počítala také s tím, že ekonomicky aktivní dospělý člověk, který nepatří do zranitelné skupiny, by měl pracovat, podnikat nebo být evidován jako uchazeč o zaměstnání. Za uvedení nepravdivých údajů měla hrozit i dočasná ztráta nároku na dávku. Podle posledního dohledaného stavu prošel návrh v červnu 2026 prvním čtením a byl postoupen výborům; nešlo tedy ještě o platnou právní úpravu.

Úřad práce může vyžadovat výpis ze zahraničního bankovního účtu. Mnohem obtížnější je ale ověřování dalšího majetku mimo Českou republiku – například nemovitostí, hotovosti, podílů ve firmách nebo majetku vedeného na příbuzné.

České úřady nemají automaticky přístup ke všem ukrajinským databázím a během války může být ověřování zahraničních dokumentů komplikované. To neznamená, že každý žadatel něco zatajuje. Znamená to však, že systém je do určité míry závislý na pravdivosti jeho prohlášení a na následných namátkových či cílených kontrolách.

Právě zde může vznikat prostor pro zneužití, který domácí veřejnost oprávněně kritizuje. Kritika by však měla směřovat na konkrétní kontrolní nedostatky a prokázaná jednání, nikoli na registrační značku automobilu nebo národnost jeho řidiče.

Oprávněné otázky se netýkají jen dávek. Ukrajinská vozidla byla v České republice vedena ve zvláštní evidenci, ale nevztahoval se na ně plně stejný režim pravidelných technických prohlídek jako na automobily registrované v Česku.

Ministerstvo dopravy proto připravilo změnu, podle které by vozidla dlouhodobě provozovaná ukrajinskými držiteli dočasné ochrany měla přejít do standardního českého registru a následně podléhat českým technickým kontrolám. Ministerstvo argumentovalo tím, že na silnicích mají platit stejná pravidla pro všechny.

To je příklad oblasti, kde mohli lidé oprávněně vnímat nestejné zacházení. Zároveň je ale nutné rozlišovat mezi mezerou v právní úpravě a vědomým protiprávním jednáním konkrétního řidiče.

Ne všichni držitelé dočasné ochrany žijí z dávek. Ministerstvo práce evidovalo v červenci 2025 téměř 170 tisíc zaměstnaneckých vztahů osob s dočasnou ochranou. Jeden člověk může mít více pracovních vztahů, nejde tedy o přesný počet pracujících osob, data ale potvrzují výrazné zapojení do pracovního trhu.

Podle poslední dohledané modelové bilance MPSV dosáhly ve třetím čtvrtletí 2025 odhadované příjmy veřejných rozpočtů spojené s uprchlíky přibližně 8,2 miliardy korun, zatímco výdaje představovaly asi 3,9 miliardy. Jde o modelový výpočet ministerstva, nikoli o samostatný audit všech příjmů a výdajů.

Tato čísla neruší ani neomlouvají žádný podvod. Pouze ukazují, že viditelná spotřeba konkrétního člověka nemusí být financována z humanitární dávky. Část uprchlíků pracuje, podniká nebo čerpá vlastní úspory, zatímco jiní mohou být na státní pomoci skutečně závislí.

Český systém by měl lépe propojit informace o pobytu, zaměstnání, podnikání, bankovních účtech a čerpání podpory. Rizikové žádosti by měly vést k osobní kontrole, nikoli pouze k elektronickému potvrzení údajů. Stát by měl důsledně vymáhat neoprávněně vyplacené částky a u prokázaných podvodů využívat správní i trestní sankce.

Současně by měla pro všechna dlouhodobě provozovaná vozidla platit srovnatelná pravidla registrace, pojištění a technické způsobilosti bez ohledu na zemi původu řidiče.

Důležité je také pravidelně zveřejňovat souhrnná data: kolik kontrol proběhlo, kolik žádostí bylo zamítnuto, kolik neoprávněně vyplacených peněz se podařilo získat zpět a kolik případů skončilo pravomocným odsouzením. Bez těchto údajů vzniká prostor jak pro zlehčování skutečných podvodů, tak pro jejich nepodložené zveličování.

Je prokázané, že někteří lidé s dočasnou ochranou český systém zneužili nebo se o to podle policie pokusili. Existovaly také nedostatky při kontrole skutečného pobytu a nestejná pravidla pro část vozidel.

Současně ale neexistuje podklad pro tvrzení, že člověk v drahém automobilu automaticky pobírá dávky podvodně nebo že se tak chová většina Ukrajinců v České republice.

Popsat tuto hranici není obranou podvodníků. Naopak jde o základní podmínku důvěryhodné kritiky. Kdo chce požadovat přísnější pravidla, musí pracovat s doloženými případy a skutečnými slabinami systému. Paušální obvinění celé národnosti pouze odvádí pozornost od lidí, kteří pravidla opravdu porušují.

Článek vychází z veřejně dostupných informací a stavu právních předpisů a legislativních návrhů ověřeného k 5. srpnu 2026. Policejně prověřované případy nelze považovat za prokázanou vinu, dokud o ní pravomocně nerozhodne soud.