Rozbitá pračka, nebo mobil po záruce? Slíbené právo na opravu zatím neplatí, Česko má zpoždění

Čeští zákonodárci však příslušný zákon včas neschválili. Lidé tak zatím nemohou automaticky požadovat, aby výrobce jejich starší pračku, lednici nebo mobilní telefon opravil.

Když se krátce po skončení dvouleté lhůty pokazí pračka, lednice nebo mobilní telefon, mnoho lidí stojí před nepříjemným rozhodnutím. Zaplatit nejistou opravu, shánět náhradní díly, nebo rovnou koupit nový výrobek?

Právě tuto situaci mělo od 31. července 2026 řešit takzvané právo na opravu. Členské státy Evropské unie měly do tohoto data převést evropskou směrnici do svých zákonů. Česká republika to ale nestihla. Návrh českého zákona se k 3. srpnu nacházel teprve po druhém čtení v Poslanecké sněmovně.

Přestože evropský termín uplynul, nové povinnosti výrobců nejsou v Česku automaticky účinné. Zákon musí ještě dokončit legislativní proces, projít třetím čtením, Senátem, podpisem prezidenta a následně být vyhlášen ve Sbírce zákonů.

Pro běžného zákazníka to znamená, že při poruše staršího spotřebiče zatím platí stejná pravidla jako dosud. Výrobce může pozáruční servis nabídnout dobrovolně, ale spotřebitel se zatím nemůže odvolávat na nové obecné právo na opravu.

Český návrh přitom vláda předložila Poslanecké sněmovně už v prosinci 2025. První čtení proběhlo v březnu a druhé v červnu 2026. Do konce července se ale poslanci k závěrečnému hlasování nedostali.

Po schválení zákona by měl mít zákazník možnost obrátit se přímo na výrobce a požádat o opravu vybraného výrobku také v situaci, kdy už jej nelze reklamovat běžným způsobem.

Výrobce by měl opravu provést v přiměřené době a za cenu, která nebude nepřiměřená. Neznamená to tedy, že opravy po skončení dvouleté lhůty budou zdarma. Spotřebitel by za ně zpravidla platil, měl by však získat větší jistotu, že náhradní díly i servis budou skutečně dostupné.

Návrh zároveň počítá s tím, že výrobce nebude smět opravu odmítnout pouze proto, že zařízení již dříve opravoval nezávislý servis nebo sám majitel. Povinnost naopak nevznikne v případě, kdy výrobek technicky opravit nelze.

Právo na opravu se zpočátku nebude vztahovat na úplně všechno, co si lidé koupí. Povinnost má být navázána především na výrobky, pro které už evropské předpisy stanovují požadavky na opravitelnost a dostupnost náhradních dílů.

Ministerstvo průmyslu a obchodu mezi příklady uvádí pračky, sušičky, myčky nádobí, lednice, vysavače, mobilní telefony a tablety. Seznam se může v budoucnu rozšiřovat společně s tím, jak budou evropská pravidla opravitelnosti zaváděna pro další skupiny výrobků.

Naopak například notebooky, běžné počítačové příslušenství, sluchátka nebo herní konzole nemusí do první skupiny automaticky spadat. Spotřebitel si proto bude muset vždy ověřit, zda se povinnost opravy vztahuje právě na jeho zařízení.

Důležité je rozlišovat mezi reklamací a pozáruční opravou.

Během prvních 24 měsíců od převzetí zboží může spotřebitel u prodávajícího uplatnit práva z vadného plnění. Podle charakteru závady může požadovat opravu, dodání nového výrobku, slevu nebo odstoupení od smlouvy. Reklamace navíc musí být bez dohody o delší lhůtě vyřízena nejpozději do 30 dnů.

Nové právo na opravu má mířit především na období, kdy už tuto běžnou reklamaci uplatnit nelze. Zákazník by tedy nepožadoval bezplatné vyřízení vady, ale placenou opravu, kterou mu výrobce za zákonem stanovených podmínek nebude moci bezdůvodně odmítnout.

S právem na opravu souvisí také další připravovaná změna. Pokud zákazník během dvouleté lhůty zvolí místo výměny výrobku jeho opravu, měla by se doba odpovědnosti prodávajícího prodloužit nejméně o dalších dvanáct měsíců.

Smyslem je motivovat zákazníky, aby při reklamaci nepožadovali automaticky nový výrobek. Opravené zařízení by mělo získat delší ochranu a spotřebitel větší jistotu, že se mu volba opravy vyplatí.

Také tato změna se ale nachází v samostatné novele zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku, která k začátku srpna 2026 rovněž nebyla definitivně schválena.

Jedním z hlavních problémů současných oprav je nejistota. Zákazník často předem neví, kolik oprava bude stát, kdy bude hotová ani zda se mu vůbec vyplatí.

Evropská pravidla proto počítají se standardizovaným informačním formulářem. Ten má obsahovat například údaje o předpokládané ceně, druhu opravy a době jejího provedení. Spotřebitel by díky tomu mohl snadněji porovnat nabídky více servisů.

Vzniknout má také evropská online platforma, na které bude možné vyhledávat opraváře, prodejce renovovaného zboží a další služby podle lokality. Samotná platforma ale nebude spuštěna současně s českým zákonem; evropská pravidla počítají s jejím pozdějším zavedením.

Pokud je výrobek mladší než dva roky, měl by se zákazník nejprve obrátit na prodejce a uplatnit reklamaci. Není nutné kontaktovat přímo výrobce, protože smluvním partnerem spotřebitele je zpravidla právě obchodník, u kterého zboží zakoupil.

U staršího výrobku je vhodné zjistit cenu diagnostiky, dostupnost náhradních dílů a předpokládanou cenu celé opravy. Nabídku je dobré vyžádat písemně a předem se informovat, zda bude diagnostika účtována i v případě, že zákazník opravu odmítne.

U mobilních telefonů, tabletů a počítačů je před předáním do servisu vhodné zálohovat osobní data. U velkých spotřebičů se vyplatí započítat také dopravu technika nebo odvoz zařízení.

Právo na opravu může výrazně změnit situaci lidí, kterým se dražší zařízení pokazí krátce po skončení běžné dvouleté lhůty. Výrobci by měli zpřístupnit opravy i náhradní díly a spotřebitelé by předem získali přehlednější informace o ceně a podmínkách.

Na začátku srpna 2026 však tato práva v Česku ještě obecně neplatí. Rozhodující bude konečné znění zákona a datum jeho skutečné účinnosti. Do té doby je potřeba rozlišovat mezi tím, co evropská směrnice požaduje, a tím, co už mohou zákazníci skutečně vymáhat u českých výrobců a prodejců.

Článek vychází z informací dostupných k 3. srpnu 2026. Legislativní proces stále pokračuje a konečné znění i datum účinnosti zákona se mohou změnit.