Článek
Jaká je skutečná cena války na Ukrajině? Přehledně o tom, kolik peněz už Západ poslal, proč si Kyjev stěžuje na nedostatek zbraní, jaké má Západ zájmy na ukrajinském vítězství a proč sankce proti Rusku stále nefungují naplno.
Ruská invaze na Ukrajinu probíhá již pátým rokem a stala se největším vojenským i ekonomickým konfliktem v Evropě od konce druhé světové války. Z pomoci napadené zemi se stal bezprecedentní logistický a finanční projekt. Spojené státy a Evropská unie od února 2022 mobilizovaly historicky nevídané částky, které dalece přesahují i slavný Marshallův plán, jímž Amerika po válce křísila zdevastovanou Evropu.
Přes všechny tyto astronomické sumy se však situace na bojišti v roce 2026 nevyvíjí pro Kyjev příznivě. Z fronty i z úst prezidenta Volodymyra Zelenského neustále zaznívají stížnosti na pomalé dodávky, tenčící se zásoby munice a nedostatek strategických zbraní.
Jak je možné, že Západ na jedné straně pumpuje do ukrajinské obrany i ekonomiky miliardy, a na straně druhé ukrajinská armáda strádá? Odpověď leží ve vyčerpaných armádních skladech, radikální změně americké politiky v roce 2025, ale i ve faktu, že zatímco Evropa posílá na Východ finanční pomoc, zároveň po léta nechávala pootevřená zadní vrátka pro obchod s Ruskem.
Kolik už stála záchrana Ukrajiny a kde se berou peníze?
Podpora Ukrajiny se dělí do tří hlavních pilířů: vojenská, finanční (makroekonomická) a humanitární. Čísla, která zveřejňují mezinárodní instituce v polovině roku 2026, ukazují ohromný rozsah této pomoci.
Podle údajů výzkumného oddělení Evropského parlamentu (EPRS) z června 2026 přesáhla celková pomoc ze strany Evropské unie a jejích členských států 200 miliard eur (zhruba 5 bilionů korun). Z této částky tvoří vojenská podpora více než 75 miliard eur, zbytek připadá na udržení chodu ukrajinského státu. Jen v rámci tzv. Nástroje pro Ukrajinu (Ukraine Facility) vyčlenila EU na roky 2024–2027 balík 50 miliard eur a na roky 2026 a 2027 Evropská komise navrhla další masivní půjčku ve výši 90 miliard eur.
Spojené státy zaostávají v celkovém součtu jen nepatrně. Do března 2026 americký Kongres schválil v souvislosti s válkou výdaje ve výši 195 miliard dolarů. Z toho přímo na podporu Ukrajiny šlo zhruba 127 miliard dolarů.
Kde se tyto peníze berou? Většina pochází z kapes daňových poplatníků v USA a Evropě, a to formou státních rozpočtů nebo společných evropských půjček na finančních trzích. Postupně se ale zapojuje nový zdroj: zmrazená ruská aktiva. Západní instituce, především belgická depozitní společnost Euroclear, drží přibližně 300 miliard dolarů zablokovaných rezerv ruské centrální banky. Státy G7 se dohodly, že výnosy z těchto peněz (nikoliv samotnou jistinu, jejíž zabavení naráží na mezinárodní právo) využijí ke splácení speciální půjčky pro Ukrajinu ve výši 50 miliard dolarů.
Pro srovnání, ani Rusko nevede válku zadarmo. Podle analýzy Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní otázky (SWP) dosáhly ruské válečné výdaje do jara 2026 částky 53 bilionů rublů (asi 746 miliard dolarů). Ruská válečná mašinérie v roce 2026 polyká bezmála polovinu celého federálního rozpočtu, což znamená dramatický zásek do ruských veřejných financí.
Proč si Kyjev neustále stěžuje na nedostatek zbraní?
Navzdory stovkám miliard na papíře se ukrajinské vedení netají frustrací. Příčiny jsou hlubší, než by se mohlo zdát ze suchých statistik.
Prvním problémem je fyzický nedostatek zbraní. Evropské armády po dekádách škrtů vyprázdnily své sklady. Zatímco schválit finanční pomoc lze v parlamentu za několik týdnů, vyrobit novou baterii protivzdušné obrany Patriot nebo dělostřelecké granáty trvá roky. Kapacity západního zbrojního průmyslu dlouho nedokázaly reagovat na spotřebu opotřebovávací války.
Druhým, zcela zásadním faktorem, je změna amerického přístupu v roce 2025. S nástupem nové administrativy Donalda Trumpa došlo k přehodnocení americké podpory. USA přestaly schvalovat nové masivní dary ve formě nenávratné pomoci. Místo toho byl v polovině roku 2025 spuštěn mechanismus PURL (Prioritized Ukraine Requirements List). V praxi to znamená, že americké zbraně sice na Ukrajinu mohou proudit, ale zaplatit je musí evropští spojenci z NATO.
Tento přechod způsobil obrovské zdržení. Podle dat Kielského institutu pro světové hospodářství (IfW) se vojenská pomoc v létě 2025 propadla o více než 40 %. Dodávky nabraly zpoždění, což na frontě, kde každý den hraje roli, znamenalo ztrátu strategických pozic.
Proč Západ potřebuje, aby Ukrajina vyhrála?
Podpora Ukrajiny není ze strany Západu pouze morálním imperativem a aktem charity. Jde o tvrdé geopolitické a ekonomické zájmy. Proč Evropa a USA do války tolik investují?
- Nerostné bohatství budoucnosti: Ukrajina, a zejména její východní část (Donbas), představuje geologickou pokladnici. Před invazí ukrajinské úřady evidovaly naleziště 117 ze 120 globálně nejpoužívanějších kovů a minerálů. Země má jedny z největších zásob uranu v Evropě (klíčové pro renesanci jaderné energetiky), obrovské zásoby titanu a odhadovaná rozsáhlá naleziště lithia. Navíc před válkou zajišťovala Ukrajina 90 % celosvětové produkce vysoce čištěného neonu nezbytného pro výrobu mikročipů. Ten, kdo bude kontrolovat ukrajinské zdroje, získá obrovskou výhodu v budoucí technologické válce a přechodu na zelenou energetiku.
- Globální potravinová bezpečnost: Ukrajina patří mezi největší světové exportéry pšenice, kukuřice a slunečnicového oleje. Ruská kontrola nad tímto trhem by Moskvě dala do rukou mocnou páku na státy globálního Jihu, které jsou na dodávkách závislé.
- Zadržení ruského imperialismu: Pro USA a Evropu představuje Ukrajina obří nárazníkovou zónu. Jak kdysi napsal bývalý bezpečnostní poradce USA Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko impériem.“ Pokud by Rusko na Ukrajině uspělo, hrozí reálné riziko destabilizace dalších států, což by přímo ohrozilo východní křídlo NATO, jehož ochrana by USA i západní Evropu stála násobně více než současná podpora Kyjeva.
Byznys s Ruskem se nezastavil: Děravé sankce a přeprodej
Jedním z největších paradoxů celého konfliktu je fakt, že zatímco EU platí ukrajinskou obranu, do ruské státní kasy z Evropy neustále plynuly a stále plynou peníze za suroviny.
Sankce, které měly srazit ruskou ekonomiku na kolena, se ukázaly jako velmi propustné. Nejkřiklavějším příkladem se stala takzvaná „rafinační klička“ (často označovaná jako „indická pračka“). Rusko začalo prodávat svou ropu s výraznou slevou do států, jako je Indie nebo Turecko. Tam se ruská ropa zpracovala na naftu či letecký benzin a jako zcela legální produkt s ne-ruským původem se obratem prodala do Evropy za plnou cenu.
Evropská unie se v lednu 2026 pokusila tuto díru zalepit prostřednictvím 18. sankčního balíčku. Ten zakázal import ropných produktů z těch třetích zemí, u kterých by se prokázalo, že pocházejí z ruské ropy. Podle studie kyjevského KSE Institutu z června 2026 to sice dovozy z problémových rafinérií snížilo o 69 %, ale kličky přetrvávají. Některé rafinérie v Turecku totiž zpracovávají smíchanou ropu a prokázat přesný původ finálního produktu je na hranici možností celních úřadů.
Podobně problematický byl dovoz ruského zkapalněného zemního plynu (LNG). Ještě v roce 2024 zaplatily evropské země za ruský LNG téměř 7 miliard eur. Teprve 19. sankční balíček začal reálně rýsovat úplný zákaz těchto dovozů do Evropy. Zvláštní výjimky pro dodávky klasického potrubního plynu a ropy (např. ropovod Družba) si navíc dlouhodobě udržely vnitrozemské státy jako Maďarsko a Slovensko.
Praktické dopady na běžné lidi
Válka a obrovské výdaje na podporu Ukrajiny mají hmatatelný dopad na každodenní život Evropanů.
- Změna rozpočtových priorit: Státy Evropské unie musí masivně zbrojit. Peníze, které by za běžných okolností směřovaly do školství, zdravotnictví nebo infrastruktury, se nyní přesouvají do kapitol obrany.
- Trvalé zdražení energií: Odstřižení od levných (přestože krví vykoupených) energií z Ruska donutilo Evropu budovat nákladnou LNG infrastrukturu a spoléhat na dodavatele ze zámoří či Blízkého východu. Evropský průmysl tak ztratil část své konkurenceschopnosti vůči USA či Číně.
- Tlak na sociální systémy: Evropa absorbovala miliony ukrajinských uprchlíků. I když se velká část z nich úspěšně integrovala na trh práce a dnes do evropských ekonomik přispívají formou daní, počáteční tlak na ubytovací kapacity a sociální systémy byl enormní.
Závěr: Opotřebovávací válka bez konce?
Válka na Ukrajině se přetavila v krutý test ekonomické výdrže. Západ poskytl finanční pomoc, která v historickém měřítku nemá obdoby, ale ani přes 350 miliard dolarů spojené finanční a vojenské injekce nepřineslo rychlý konec války. Zbrojní sklady jsou vyčerpané, Spojené státy přenesly velkou část finanční zodpovědnosti za dodávky zbraní na Evropu a sankční režim nedokázal Rusko zcela odříznout od příjmů ze strategických surovin.
Zájmem demokratického světa zůstává suverénní Ukrajina, nejen kvůli globální bezpečnosti a lidským právům, ale i pro její obrovský strategický a ekonomický potenciál. Vítězství, případně udržení funkčního ukrajinského státu, však bude vyžadovat ještě mnoho peněz, zbraní, a především ucpání obchodních děr, ze kterých je ruská válečná mašinérie financována.
Zdroje a inspirace
• Kiel Institute for the World Economy (IfW Kiel)
Detailní data o sledování vojenské, finanční a humanitární pomoci Ukrajině (Ukraine Support Tracker) a vlivu mechanismu NATO PURL.
• Evropský parlament / Eunews
Údaje z června 2026 potvrzující celkovou pomoc EU přesahující 200 miliard eur.
• Council on Foreign Relations (CFR)
Analýza a rozpad americké pomoci (195 miliard dolarů schválených americkým Kongresem do března 2026).
• Kyiv School of Economics (KSE Institute)
Studie o dopadech 18. sankčního balíčku a zavírání „rafinační kličky“ pro třetí země z června 2026.
• Středisko pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) a CIRSD
Studie vysvětlující geopolitické, ekonomické a nerostné zájmy na obraně Ukrajiny (vliv na suroviny, Donbas, a mezinárodní bezpečnost).
Tento článek vychází z informací dostupných v době jeho publikace. Pokud dojde ke změně legislativy nebo zveřejnění nových údajů, mohou se některé informace změnit.
