Záhada Brd – ticho, armáda a neviditelné světlo

Ale pod povrchem této klidné krajiny se skrývá téměř sto let trvající příběh o tajemství, moci a izolaci. Devadesát let byla tato oblast uzavřeným světem, kam noha běžného smrtelníka nesměla vkročit. Byla to pevnost, laboratoř a skladiště pro tři armády, které zde zanechaly nesmazatelné stopy – a ještě více otázek. Po otevření v roce 2016 se Brdy nestaly jen turistickým rájem, ale také jevištěm, na kterém se znovu rozehrává záhada utkaná z vojenské historie, svědectví o podivných světelných jevech a teorií, které se pohybují na hranici reality.

Abychom pochopili záhadu Brd, musíme se nejprve ponořit do její historie, která je klíčem k pochopení, proč se právě zde mohly zrodit a přežít ty nejdivočejší spekulace. Dlouhých devadesát let vojenské okupace vytvořilo dokonalé prostředí pro vznik tajemství.

Vše začalo ve 20. letech 20. století, kdy mladá Československá republika potřebovala modernizovat svou armádu a hledala prostor pro novou dělostřeleckou střelnici. Volba padla na Brdy, jejichž rozsáhlý a členitý terén připomínal pohraniční oblasti státu. Tento záměr se však setkal se silným odporem veřejnosti, umělců i zastánců vytvoření národního parku, kteří se obávali zničení unikátní krajiny. Přes veškeré protesty vláda projekt 19. února 1926 schválila a v roce 1927 začala výstavba. První dělostřelecká salva zde zahřměla v roce 1930. V této rané fázi byl však zákaz vstupu omezen pouze na aktivní cílové plochy jako Jordán, Tok a Brda; zbytek lesů zůstával veřejnosti přístupný.

Zásadní zlom přišel s německou okupací. Wehrmacht okamžitě zavedl přísný zákaz vstupu do celého prostoru, čímž Brdy proměnil v skutečnou zakázanou zónu. V roce 1940 okupanti prostor ještě rozšířili a násilně vystěhovali obyvatele několika okolních obcí. Nešlo však jen o běžné cvičiště. Němci zde instalovali pokročilou vojenskou technologii – na vrcholu Praha (862 m) vybudovali radarový komplex FREYA EGON I, určený k navádění nočních stíhačů. A právě z této doby pocházejí i první temné legendy. Přestože pro to chybí přímé důkazy, dodnes přetrvávají zvěsti, že izolované brdské lesy mohly sloužit k tajnému výzkumu takzvaných „zázračných zbraní“ (Wunderwaffe).

Po válce se na krátko vrátil předválečný režim, ale komunistický převrat vše změnil. Dne 1. července 1950 byl oficiálně zřízen Vojenský újezd Brdy a s ním se vrátil i úplný zákaz vstupu. V roce 1952 následovala druhá, ještě brutálnější vlna rozšiřování. Obce Hrachoviště, Kolvín, Padrť, Velcí a Záběhlá byly vysídleny a většina jejich budov byla systematicky srovnána se zemí buldozery. Z krajiny tak byly vymazány stopy po staletích civilního života a vznikla skutečná vojenská divočina, země „zmizelých vesnic“. Brdy se staly klíčovým prostorem pro Československou lidovou armádu (ČSLA), kde sídlily těžké dělostřelecké brigády , a po roce 1968 i pro Sovětskou armádu, která zde ukryla svá nejhlubší tajemství.

Po sametové revoluci se ozvaly hlasy volající po otevření Brd, ale zpočátku narážely na odpor. V prvním desetiletí 21. století se Brdy dostaly do centra mezinárodní pozornosti v souvislosti s plánem na umístění americké protiraketové radarové základny, který nakonec padl. Ekonomický tlak a zmenšení české armády nakonec vedly k politicky kontroverznímu rozhodnutí vojenský újezd zrušit. Dne 1. ledna 2016 se po devadesáti letech brány tohoto zakázaného království konečně otevřely veřejnosti, když byla na většině území vyhlášena Chráněná krajinná oblast Brdy. Malá část však zůstává v rukou armády dodnes.

Historie Brd je jako palimpsest, kde každá mocnost přepsala a prohloubila tajemství té předchozí. První republika vytvořila rámec, nacisté jej hermeticky uzavřeli a zanechali po sobě pověst o tajných zbraních. Komunistický režim a Sověti pak na těchto základech vybudovali vlastní, ještě hlubší vrstvu tajemství, když vymazali z mapy celé vesnice a do podzemí ukryli arzenál schopný zničit svět. Tato nepřetržitá, vícegenerační vojenská přítomnost vytvořila komplexní síť záhad, kde potvrzené skutečnosti z jedné éry dodávají zpětně na důvěryhodnosti fámám z dob minulých.

Za ploty s ostnatým drátem se neskrývaly jen cvičné cíle. V hlubinách brdských lesů a pod jejich povrchem vyrostly stavby, které patřily k nejpřísněji střeženým tajemstvím Varšavské smlouvy. Jejich existence je hmatatelným důkazem toho, jak zásadní roli Brdy v plánech studené války hrály.

Poblíž obce Míšov se nachází objekt s kódovým označením Javor 51. Nebyl to obyčejný bunkr. Šlo o jeden ze tří identických, přísně tajných skladů, vybudovaných na základě smlouvy mezi ČSSR a SSSR z roku 1965, určených výhradně pro skladování sovětských jaderných zbraní. Utajení bylo absolutní. Oficiálně se stavba vedla jako „spojovací kabelový útvar“ a o jejím skutečném účelu věděla jen hrstka nejvyšších představitelů státu. Od dokončení v roce 1969 až do odchodu sovětských vojsk v roce 1990 byl vnitřní areál exklávou pod přímou kontrolou Moskvy – žádný občan Československa sem nesměl vstoupit.

Stavba byla navržena tak, aby přežila apokalypsu. Dva masivní podzemní bunkry z železobetonu měly odolat přímému zásahu jadernou hlavicí o síle až tří megatun. Uvnitř se nacházely montážní sály a speciální komory pro uložení samotných jaderných hlavic. Dnes je Javor 51 jako jediné zařízení svého druhu mimo území bývalého SSSR zachováno a zpřístupněno veřejnosti jako mrazivé „Atommuzeum“.

Zatímco Javor 51 své tajemství odhalil, jiný objekt zůstává zahalen mlhou. V Třítrubeckém údolí se nachází stále aktivní a přísně střežený vojenský areál, oficiálně VZ 2739, lidově známý jako „U Němých“. Právě jeho existence je jedním z důvodů, proč část Brd zůstává veřejnosti uzavřena. Všeobecně se předpokládá, že se jedná o zodolněné podzemní velitelské stanoviště, vybudované v 50. letech pro velení tzv. Československého frontu v případě války s NATO. Jeho umístění v hlubokém údolí mělo poskytovat přirozenou ochranu před tlakovou vlnou jaderného výbuchu.

Samotný název „U Němých“ je výmluvný. Vychází z absolutní přísahy mlčenlivosti, kterou museli složit všichni, kdo zde sloužili. Spekuluje se o několika podzemních patrech, velitelských sálech, ubytovacích prostorech a možná i nemocnici, ale kvůli této neprolomitelné zdi ticha zůstává vše v rovině dohadů.

Existence těchto dvou objektů je ve vzájemné symbióze. Odhalené a šokující tajemství Javoru 51 slouží jako mocný zesilovač pro záhadu obestírající „U Němých“. Jestliže armáda dokázala v Brdech po desetiletí úspěšně skrývat jaderné zbraně, co dalšího se mohlo nebo stále může skrývat za ostnatými dráty a přísahou mlčenlivosti? Potvrzená realita jednoho neuvěřitelného tajemství činí jakoukoli další spekulaci o druhém mnohem uvěřitelnější.

Od betonu a oceli se nyní přesuneme k jevům prchavým a nepolapitelným – k „neviditelnému světlu“ z titulku. Právě zprávy o nevysvětlitelných úkazech na obloze tvoří nejzáhadnější kapitolu brdské mystiky. Problémem však je, že přímých svědectví zevnitř uzavřeného prostoru je zoufale málo.

Archivy českých záhadologů jsou plné zpráv o pozorování neidentifikovaných létajících objektů (UFO), přičemž některé z nejznámějších případů se odehrály v bezprostřední blízkosti Brd. Fenomén tzv. „Miličínských koulí“ z počátku 90. let je toho nejlepším příkladem. Desítky svědků z oblasti nedaleko hranic vojenského prostoru popisovaly tiché, zářící koule a objekty, které manévrovaly způsobem, jenž vylučoval konvenční letadla či vrtulníky. Někteří hovořili o podlouhlém objektu s okny, který nehybně visel na horizontu. Jiné slavné případy, jako incident nad Vranovskou přehradou, kde armádní vrtulník údajně pronásledoval doutníkový objekt, dokládají, že setkání armády s nevysvětlitelnými jevy na českém nebi nejsou jen výmyslem.

Zatímco okolí Brd bylo dějištěm dramatických pozorování, zevnitř samotného vojenského újezdu panuje ohlušující ticho. Veřejně dostupné a ověřitelné výpovědi vojáků či zaměstnanců o anomálních jevech prakticky neexistují. Vzpomínky pamětníků se soustředí na běžnou vojenskou rutinu a tvrdou službu v lesích.

Tento nedostatek důkazů však není důkazem, že se nic nedělo. Naopak, vytváří paradox. Je vysoce nepravděpodobné, že by se anomální jevy, intenzivně pozorované těsně za hranicí újezdu, této nejstřeženější a nejvíce monitorované oblasti v zemi vyhýbaly. Logičtějším vysvětlením je, že ticho zevnitř Brd není způsobeno absencí událostí, ale je přímým důsledkem extrémního vojenského utajení. Každý voják, který by něco podobného viděl, by byl vázán mlčenlivostí a jakákoli oficiální zpráva by skončila v trezorech s nejvyšším stupněm utajení. Informační vakuum vytvořené armádou tak pravděpodobně skrývá vše, co bylo pozorováno. Ono „ticho“ z názvu článku tedy není jen popisem klidu lesa; je to nejvýznamnější stopa, kterou máme. Záhada nespočívá v tom, co lidé viděli, ale v tom, proč ti, kteří byli uvnitř, nikdy nesměli promluvit.

Co se tedy v Brdech skutečně dělo a možná stále děje? Spojením historických faktů, potvrzených tajemství a nepřímých svědectví lze zformulovat několik teorií, které se snaží záhadu rozluštit.

Nejlogičtější a nejméně kontroverzní vysvětlení. Brdy byly od svého vzniku především vojenskou střelnicí a polygonem pro testování zbraní. Přítomnost pokročilého německého radaru za války dokazuje, že se zde testovala špičková vojenská elektronika. Je proto velmi pravděpodobné, že některé z pozorovaných „podivných světel“ mohly být projevy testů moderních technologií – například rojů bezpilotních letounů, systémů elektronického boje schopných vytvářet falešné radarové cíle, nebo nových typů munice. Pro neinformovaného pozorovatele by vizuální projevy takových testů mohly snadno vypadat jako něco z jiného světa.

Během studené války se obě supervelmoci zabývaly i výzkumem paranormálních jevů pro vojenské účely. A Československo nebylo výjimkou. Existují dokumenty potvrzující zájem Ministerstva národní obrany a vojenské rozvědky o „psychotroniku“ – tedy o využití jevů jako telepatie, jasnovidnost či telekineze ve vojenství. Vědci jako Zdeněk Rejdák a František Kahuda vedli oficiální výzkumné skupiny a vynálezci jako Robert Pavlita demonstrovali armádě generátory údajně poháněné „bioenergií“.

Ačkoli žádný z dostupných dokumentů explicitně neumisťuje tyto experimenty do Brd, logika je zde neúprosná. Takovýto vysoce nekonvenční a tajný výzkum by vyžadoval prostředí s maximální bezpečností, izolací od veřejnosti i od zbytku armády a velký, kontrolovaný prostor. Vojenský újezd Brdy byl nejpřísněji střeženým, nejizolovanějším a nejkontrolovanějším územím v celém státě. Už v sobě skrýval největší státní tajemství (Javor 51, U Němých). Pokud se tedy psychotronické experimenty měly někde odehrávat, Brdy byly tím nejlogičtějším a nejdokonalejším místem. Byly ideální laboratoří pro nemyslitelné.

Nejvíce spekulativní teorie předpokládá, že Brdy jsou samy o sobě unikátním „energetickým místem“, jehož přírodní vlastnosti mohou způsobovat nebo přitahovat podivné jevy. Geologické průzkumy sice potvrzují, že Česká republika je bohatá na magnetické anomálie, často spojené s ložisky rud , ale žádná data nenaznačují, že by se v Brdech nacházela anomálie výjimečné síly, která by mohla generovat pozorované fenomény. Tato teorie tak zůstává spíše v oblasti záhadologie a postrádá pevnější vědecký základ.

Skutečná záhada Brd tak možná nespočívá v mimozemšťanech nebo tajných energetických polích. Spočívá v hlubokém a trvalém dopadu devadesáti let vynuceného ticha. Absolutní vojenská kontrola vytvořila vakuum, kde fakta byla nahrazena fámami a kde každé tajemství, ať už skutečné, nebo domnělé, mohlo nerušeně růst. Otevření Brd v roce 2016 tyto záhady nevyřešilo. Jen způsobilo, že ozvěny ticha z minulosti jsou slyšet o to hlasitěji.