Článek
Základní skupiny právě probíhajícího evropského fotbalového šampionátu jasně potvrzují důležitost implementace moderních technologií jako pomocníků při rozhodování o sporných situacích. Nechápu odpůrce a už vůbec ne z řad profesionálů. Co je na tom, že zápas trvá o pár minut déle, když nakonec zajistí výhru opravdu lepšího (někdy jen šťastnějšího s takzvaným štěstíčkem) týmu a ne týmu, který by vyhrál díky porušení pravidel. Když slyším od bývalých hráčů nebo expertů, že ten a ten ofsajd byl jen milimetrový a takový by se měl pouštět, jen nechápavě kroutím hlavou. Pravidlo o ofsajdu je stejné, jako bývalo, jen jsme schopni ve 100 % případů správně vyhodnotit ofsajdové postavení. Tvrdíte tedy, že ve vybraných případech máme zamhouřit oko a uznat neregulérní gól? A proč? Já říkám jen víc takových technologií, které není možné ovlivnit lidskou chybou (ať už úmyslnou či neúmyslnou) a rozhodovat spravedlivě dle pravidel hry.
Zřejmě dvě nejspornější události fotbalových mistrovství světa z let 1966 a 1986 by v dnešní době vůbec sporné nebyly. Regulérnost dosažených gólů by byla ihned potvrzena či vyvrácena. Z Maradonovy Boží ruky by VAR v mžiku udělal jen obyčejnou ruku a branková linie by ze slavného spojení „The Wembley goal“ udělala buď jen „goal“ anebo „no goal“. Vyhodnocení odrazu míče od břevna za/před brankovou čáru po střele, kterou vyslal Geoff Hurst, by pro dnešní technologie bylo otázkou milisekund, které by zamezily desítky let trvající nevraživosti mezi dvěma fotbalovými národy.
Dle mého názoru spravedlivé rozhodování pomáhá i od těžkosti hrát na takovéto úrovni fair play. Thierry Henry poslal v roce 2009 svou rukou Francii na Mistrovství světa. Dovedete si představit, že by v rozhodujícím zápase na vyprodaném Stade de France přiznal, že zahrál před nahrávkou na gól rukou? Všichni mohou nosit pásku fair play, ale pak se rozhoduje o slávě, penězích, úspěchu vašem a všech kolem a mnohdy i ten největší správňák hodí fair play stranou. Fair play se hraje na nejvyšší úrovni výjimečně a pochvalu od trenéra, majitele klubu či fanoušků nečekejte. V lepším případě budete u všech za blbce. Jednou jsem v obyčejném krajském přeboru v důležitém zápase přiznal teč do rohu, pochvaly se mi z vlastních řad nedostalo. A zde vidím další velký přínos VAR. Hráč nemusí mít obavu přiznávat nebo nepřiznávat ruku, technologie ji přizná za něj.
I když prohrajete tři nula a první branka je dosažená proti pravidlům, není možné tvrdit, že byste stejně prohráli. Utkání v tu chvíli dostává úplně jiný náboj a mnohdy se vyvíjí dle nastavení v hlavě hráčů, které je v danou chvíli jiné než za remízového stavu. A proto jsem velkým fanouškem moderních technologií ve fotbale a těším se, až jednou vyhraje opravdu ten nejlepší bez porušení pravidel.
