Hlavní obsah
Sport

Na co čekáme, až se začnou sportovci na hrací ploše zabíjet?

Foto: Pixabay - Ben_Kerckx

Představte si, že zastupujete vaši firmu na mezinárodní konferenci. Když po přednášce odcházíte z pódia, vrazíte loket do obličeje největšího konkurenta vaší firmy, který má přednášku hnedka po vás.

Článek

Že by tohle člověk nikdy neudělal a taková věc do konkurenčního boje nepatří? Před pár dny jsme měli možnost takovou událost vidět na živo. Sice v jiném oboru, ale jaký je v tom rozdíl? Sport má nějakou výjimku?

Já vím, jde o hodně a ke sportu emoce zkrátka patří, ale sportovec by snad měl být profesionál se vším všudy. Každý rád vyhrává, znamená to však, že musím soupeři pokazit nejen samotný zápas, ale nejlépe celou jeho kariéru nesmyslným život ohrožujícím zákrokem. Chci já vyhrát tak moc, že na soupeři nezáleží?

Ať si to samotný hráč, jeho spoluhráči, TV odborníci a bývalí hráči omlouvají, jak chtějí, ale toto byl jasný úmysl hráče zranit. Stejně neomluvitelný Ruttův lokýtek zažili v NHL Amadio či Forsling, takže reakce typu: „Bylo to v zápalu boje“ je zcela mimo a takový člověk asi o dalších Ruttových lokýtkových náhodách neví. Na co čekáme? Až po takovýchto jeho zákrocích už dotyčný vůbec nevstane? Proč to všichni hodnotili tak, že si to nesmí dovolit kvůli tomu, že tím ohrozil naši účast ve finále a nikdo nezmíní, že tím ohrozil něčí život, a právě proto si to nesmí dovolit.

Loket v obličeji mi připomněl další známý český loket z utkání Ligy mistrů, Barcelona na Slavii. Celý stadion přišel především na Messiho, kterého zbořil Bořil nesmyslným úderem loktem. Ti samí lidé, co se na fotbalového génia přišli podívat, ho ještě vypískali, ať nesimuluje. Když přijede na zápas Messi, všichni by mu měli 90 minut ve stoje tleskat a užít si takový svátek. Jenže, v tu chvíli byl soupeř a ten se přece musí zlikvidovat.

Nechci znít jako moralista, spíš jako fotbalista, kterému v juniorském věku prošlápl soupeř úmyslným brutálním faulem koleno, a s myšlenkami na nějakou větší fotbalovou kariéru jsem si nemohl už ani pohrávat.

A proto mě nejvíce překvapuje hodnocení a reakce některých vysloužilých fotbalistů či hokejistů ve studiích. „To k tomu patří, po zápase si podáme ruce a jedeme dál.“ Bohužel, pánové experti profesionálové, mezi námi jsou tací, kteří právě kvůli takovým zákrokům mohli na sportovní kariéru zapomenout již v útlém věku. Kdyby se taková „to k tomu patří“ věc stala vám, tak si vás do televize jako experty nepozvou, protože byste se jimi nikdy nestali. To k tomu zkrátka nepatří, ať už je ve hře zlato z MS nebo výhra v 1.A třídě.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz