Článek
Jenomže, čistě z logiky věci. Je to můj potomek, tudíž je ve vývojové linii až po mně, a proto by měl být naprogramován zase o kousek lépe nežli já.
Což dokazuje hnedka první dovednost hodná obdivu, za kterou považuji jejich argumentační schopnosti v úplně obyčejných věcech a ve všedních situacích. Jejich argumenty dosahují vyšší úrovně nežli naše buď zticha, případně protože jsem to řekl, a proto se často nezmůžete už ani na žádný další komentář.
Načal jsem tuňáka v konzervě od jedné nejmenované firmy:
Já: „Pojď ochutnat toho tuňáka.“
Starší syn: „Nechci.“
Já: „Hele, když už jsem to načal, tak to pojď vyzkoušet.“
Syn otevřel vchodové dveře od domu: „Hele, když už jsem ty dveře otevřel, tak běž ven.“
Občas vás poslechnou, ale doslova a po svém.
Manželka: „Musíš jíst různorodě, nemůžeš jíst pořád jen vajíčka a maso.“
Syn: „OK, tak já si dám ke snídani Lucemburky a k obědu Habsburky.“
Další jejich nadpřirozená síla hodná uznání je schopnost zůstat v klidu i ve vyhrocené situaci. Zatímco vy se rozčilujete, jejich poker face vás máchá ve vaší vlastní emoci, čímž vás dokážou vytočit ještě více.
Reakce mé dcery na můj minutový monolog odříkaný velmi zvýšeným hlasem:
„Mně je jedno, že křičíš. Ty mi chceš dát jako dárek svou naštvanost a já tvůj dárek nepřijímám.“
Jinou oblast, ve které excelují, si dovolím označit jako lehce přisprostlý, ale vynalézavý humor. Jestli máme doma nějakou tradici, pokud to tak lze nazvat, tak jsou to společné večeře a víkendové obědy. Čas, který se snažíme trávit dohromady u jednoho stolu a vyprávíme si, co se kde událo nového. Třeba tuhle jsme se dozvěděli od mladšího syna, že ve škole v šatně na tělocvik žije Pérodactyl a když vlezete na jeho území, ukousne vám penis. Pokaždé když někdo z kluků z jeho třídy vstoupí do šatny, chytne se v rozkroku a začne řvát jakoby bolestí. A v tomhle je pubertální fantazie a humor neskutečný. Tohle dospělého nenapadne. Jaká by byla v kancelářích při troše fantazie sranda, namísto nudného povídání si o tom, jaký byl víkend.
A právě proto miluji jejich představivost, humor, argumentaci, schopnosti nebrat rodiče vážně a odvahu, s jakou si nás dospěláky namažou na chleba.
Samozřejmě mám na mysli takovou tu darebácky drzou pubertu, ale pořád v rámci určitých mezí. Je možné, že budu čelit problémům, které si zatím nedovedu představit, kterým někteří z vás již čelí a můj článek vás jen namíchl, že tohle rozhodně není puberta. A já vám na to mohu jen v klidu s kamennou tváří povědět, že váš dárek v podobě naštvanosti nepřijímám.
