Článek
Občas člověk něco dělá, aniž by se více zamýšlel proč. Jedná se o jakési neuvědomění, protože všeobecně je daná věc považována za celkem normální, i já měl jako dítě morče a andulku. Pak se ale sám sebe začnete dotazovat, a já se takhle začal sám sebe dotazovat na smysluplnost domácího mazlíčka v kleci. Chováme se k nim pěkně, dostávají dobře najíst, hrajeme si s nimi, mají dostatečně velkou klec. No jo, oni mají vlastně klec. Proč mě nikdy nenapadlo, že děti vůbec nepotřebují zvíře v kleci? Tento text jsem měl napsaný ještě předtím, než nás opustil poslední mazlíček z klece, a podělím se o něj.
Jednou jsem přišel z práce domů, v umyvadle se koupala lebka kance a v malém panáku na okraji umyvadla byl naložený kančí zub. Syn při procházce v lese narazil na trofej, kterou si samozřejmě musel vzít, aby ji vystavil na poličku. Ocenil jsem alespoň jeho znalost, že dezinfekce obsahuje alkohol, a proto prý zalil zub Havanou.
Nejednalo se o jedinou zvířecí kostru, která se kdy nacházela u nás doma či v okolí domu. Pár jich leží pod stromem v rohu na zahradě. Morče, křečci, králíčci, myš, kočka a kocour. Poslední pohřeb křečounka jsem se snažil odlehčit tím, že už ani nevím, kam kopnout, abych ze země nevyndal nějaký zvíře. Jinak se jedná vždy o moc smutnou událost, všechna zvířátka se na kratší či delší dobu stanou součástí rodiny. Nejvíc jsme oplakali naší milovanou kočičku, která nás jednou náhle opustila. Kočku už teď máme jen jednu, takovou trochu mrchu, a dokonce mám podezření, že právě ona ostatní zvířata odstraňuje ze světa, aby se zbavila konkurence v domě. U myšky to bylo tedy celkem evidentní. Když má v puse černočerná kočka sněhově bílou myšku, tak je to kromě neuvěřitelného kontrastu i kruté poučení pro nejmladšího, že je třeba dveře od klícky dovírat. Kočka se na myšky chodila koukat jak na televizi a čekala na svou příležitost, která se jednoho dne dostavila. Stejně tak chodila pozorovat křečky, a jeden vyloženě schválně provokoval a šplhal si v klidu po mříži, jak vlk na laně v Jen počkej zajíci.
O malá zvířátka se vždy staraly děti s manželkou, já si hlodavců všiml jednou za měsíc, když jsem platil účet v Pet centru. „No ale tati, to je seno z Itálie a je s mrkvičkou.“ No tak nekupte to.
Máme i jedno větší zvířátko. S ženou jsme se shodli, že už bychom čtvrté dítě nedali, ale pak se naše rodina rozšířila o vytouženého pejska (já na něj čekal asi 35 let), a nakonec vlastně takové čtvrté dítě máme. Opravdový další člen rodiny, jehož zahrnujeme náloží lásky a on nás zavaluje ještě mnohem větší porcí.
Ale proč já to vlastně celé píšu. V průběhu let jsem si uvědomil, že i když se ke všem drobným hlodavcům chováme pěkně, tak od chvíle, kdy jsme si je vyzvedli až po rozloučení pod stromem, prožila, narozdíl od psa nebo kočky, svůj život v kleci. I když třeba náš králík míval velkou dvoupatrovou králíkárnu na zahradě, nejšťastnější byl, když si mohl volně pobíhat. Sám si dokonce prohrabal díru ven a my se rozhodli mu únikový tunel ponechat. Vylezl si, kdy chtěl, hopsal si po zahradě, neustále něco chroupal a pak se sám vrátil skrz tunel zpět. Morče, křeček, myš museli vždy čekat v klecích, než se majitel zvířátka uráčil vytáhnout jej ven a nechat ho proběhnout a prozkoumat něco nového. To ale netrvá dlouho a většinu života tak stráví ve zvířecím vězení. Sice, jak říkají ve zverimexu, tahle klec je pro to a to zvíře dostatečně velká, ale pořád je to klec.
Bohužel mé uvědomění se dostavilo pozdě, možná nakonec přišlo i díky našemu borderákovi. Nedovedu si představit, že by tak energické zvíře mělo trávit celý den v kotci. Nikdy bych to nedovolil. Nechápu, jak jsem mohl dovolit uvěznit jiné, menší zvíře.
Možný zákaz chovu určitých domácích mazlíčků v klecích se diskutuje už i na evropské úrovni. Četl jsem spousty pozitivních i negativních ohlasů. Já bych těm s negativními ohlasy jen doporučit se zamyslet dříve, než jsem to udělal já. Zákazy někdy nejsou ani potřeba, berme diskusi jako impuls k zamyšlení nad tím, co děláme, a řekněme si, zda naše činnost dává smysl. V mém případě jsem se rozhodl, že rozloučení s morčátkem bude rozloučení s posledním zvířátkem, které kdy u nás žilo v kleci. Už nikdy další zvíře v kleci.
