Článek
Blackpink už za sebou měly několikrát kratších EP a debut „The Album“. Druhé řadové album ale mělo ukázat, jestli dívky umí, ještě někoho zaujmout a posunout se dál.
Vše začíná divokou „Pink Venom“, která nezastírá snahu o hit. Najdete tu orientální vlivy, hutné beaty i hiphopovou mezihru. Dojem kazí jen obří míra samplování. Obětí se stala i Rihanna a jeden z jejích ranných hitů. Uhádnete, který to byl?
„Shut Down“ s výborně vysamplovaným Paganinim, je klenotem alba. Rychlejší písnička, kde si to dívky vyřizují se všemi, kdo v ně nevěří.
„Typa Girl“ je odlehčená písnička, která neřeší žádné závažné téma. Členky skupiny nás upozorní, že nejsou zase tak typické holky.
„Yeah Yeah Yeah“ je zvukově podobná, předchozí písničce. Jen se zde tenkrát mihne téma lásky. Na stvoření písně se podílely i Jisoo a Rosé. Píseň tak působí autentičtěji než zbytek alba.
„Hard to Love“ je jedna z pomalejších písní. Text o lásce, není nic překvapivého, ale zaujme jinou věcí. Oficiálně se jedná o písničku Blackpink i když zde uslyšíme pouze Rosé. Neoznačení této skladby, jako sólovou tvorbu zpěvačky, jsem nepochopil.
„The Happiest Girl“ je klidnou a melancholickou baladou. Vyniknou zde hlasy členek skupiny.
„Tally“ bych neoznačil přímo za baladu i když představuje klidnější polohu Blackpink. Písnička ale překvapí, trochu ostřejším textem, než se od Blackpink čeká.
„Ready For Love“ je nejvíce předvídatelná písnička na albu. Sice se povedla, jako zbytek CD ale chyba je na jiném místě. Jedná se electro popovou skladbu, která by zapadla na album, téměř tisícům jiných interpretů.
Dívky z Blackpink dokázaly, že dovedou zaujmout i napodruhé a delší formát, rozhodně není na škodu. Zvukovou rozmanitostí a vysokou kvalitou, se jim opět povedlo zaujmout milióny lidí, a to plným právem.
