Článek
Sólové album bylo u Simone Simons dávným snem. Sama ale zvažovala v jakém žánru jej vytvoří. Až nyní, vše zapadlo na správné místo. Velký podíl na tom měl i Arjen Anthony Lucassen a jeho projekt Ayreon.
Úvodní „Aeterna“ se z části přibližuje zvuku její domovské formace i když přichází s větší dávkou elektroniky.
„In Love We Rust“ je krásná píseň, která ale nepřináší příliš nového. Zapadla by i na alba Nightwish nebo Within Temptation. Zachraňuje to ale hlas hlavní hvězdy.
„Cradle to the Grave“ se navrací ke zvuku, který byl nastolen při úvodu. Přibilo ale elektronických hrátek a Simone zde hlasově vypomohla dračice Alissa White -Gluz. Zpěvačka, která je známá svými modrými vlasy a působením v Arch Enemy. Tentokrát ale nezazní jen její growl ale i „čistší“ zpěv.
„Fight or Flight“ je další pomalejší písničkou. Tentokrát se nám ale dostane trošku více originálního vyznění.
„Weight of My World“ je jízdou plnou experimentů. Simonin zkreslený zpěv vykouzlí působivou atmosféru.
„Vermillion Dreams“ je píseň, která staví hlavně na celkové atmosféře a skvělém hlasu.
„The Core“ je nejspíše nejtvrdší věc z celého alba. Energie této písničky je nedostižná.
„Dystopia“ je něco jako jemnější sourozenec předešlé písničky. Rozhodně se ale jedná o provedenou věc.
„R.E.D.“ je jedna z nejpovedenějších věcí na albu. Jako host se zde objeví Mark Jansen. Píseň se dočkala i působivého videa.
„Dark Night of the Soul“ je skvělé zakončení celého alba. Je asi nejvíce podobná tvorbě skupiny „Epica“. Svou filmovou atmosférou by výborně zapadla soundtrack k nějakému sci-fi, například Star Wars.
Simone Simons vytvořila rozhodně povedené album, kde není vysloveně slabé místo. Snad nezůstane jen u tohoto alba ale v budoucnu bude i něco dalšího.
