Článek
Tento text chce být odezvou a doplněním článku o přehradách v rakouském Kaprunu. Informace o této lokalitě byla takřka úplná a popis jak se tam cestuje velmi přesný. Snad jenom doplním dvě věci – součástí toho přesunu je v jednom místě obrovská kolejová lanovka, která převáží vedle vystoupivších návštěvníků i celý autobus. A druhá se týká historie. Přehrady byly po válce dokončeny s vydatným přispěním Marshallova plánu; pokud se týká historie, počátky stavby z doby, kdy Rakousko nebylo Rakouskem, ale Ostmarkou Třetí říše jsem tam nějak nezaregistroval. Naopak bylo zdůrazňováno, jak tato stavba v poválečném období zvedla sebevědomí Rakušanů po válečném období, které i pro Rakousko bylo po počátečním nadšení víc než frustrující a rovněž plné zbytečných válečných obětí.
Když jsme před lety byli opakovaně kousek za Zell am See ve Walchen vedle Kaprunu, tak jsme při výjezdu na zmíněný Kitzsteinhorn, odkud z vyhlídky převyšující 3200 m viděli nejen obě hladiny Kaprunských nádrží, ale na opačné straně hřebene poněkud víc na jihu další velikou vodní plochu, což je Tauernmoossee a zaslechl jsem, že to je ve správě Rakouských spolkových drah ÖBB. Když jsme se tam po prostudování mapy vypravili, tak jsme v Niedernsill odbočili na horskou silnici a mne přitom mátly typické železniční označníky pro drážní telefony, tedy v Rakousku F jako Fernsprecher. Bylo mi to divné, když tam žádná železnice kromě úzkorozchodky z Zell am See do Mittersill, kterou jsme nechali v údolí za sebou, není. Potom jsem ovšem v četných divokých serpentinách zahlédl dvojité tlakové potrubí s emblémem ÖBB. A když jsme vyjeli nahoru do Enzingerboden, tak jsme zaparkovali před infocentrem s nápism ÖBB Bahnstrom.. A po návštěvě, kterou velice doporučuji, jsem byl velice obohacen nabytými informacemi, jak důmyslně a ekologicky je řešeno napájení takřka úplně elektrizovaných rakouských železnic. Najdete-li si v mapy.com Enzingerboden a kliknete na infocentrum, tak se tato přízemní budova zobrazí. Nahoru k přehradě je vystavěna tradiční kabinová lanovka, která má oněn emblém ÖBB přímo na kabině. Lze rovněž doporučit výstup k přehradě samotné i nad ni po značených horských cestách, přičmž je to možné spojit i s okruhem po oné dlouhé – a nikoliv rovné hrázi.
Zde je namístě uvést, že v Rakousku je z dnešního pohledu už anachronická napájecí soustava sníženého – v podstatě třetinového kmitočtu 15 kV/16,7 Hz. K tomu vedly historické důvody, jejichž rozvádění by příliš přesáhlo rozsah tohoto článku a v této soustavě jsou elektrizovány rovněž železnice švýcarské, německé, švédské a norské. A u nás zatím ze státní hranice do Znojma, kam zajíždějí rakouské předměstské vlaky z Vídně. V Rakousku představují zcela samostatnou napájecí soustavu s dálkovým přenosem energie o napětí 110 kV.
Ono samotné napájení elektrizovaných železnic je z hlediska dodavatele silové energie velice nevděčné s ohledem na výrazné kolísání spotřeby jednak podle rozjezdů četných předměstských vlaků okolo velkých aglomerací, mezi které můžeme počítat samozřejmě kromě samotné Vídně i Graz, Linec, Salzburg, Innsbruck i Klagenfurt s Villachem. A potom několik velice náročných horských tratí s intenzivním průvozem nejen osobních, ale i těžkých nákladních vlaků, jejichž spotřeba při překonávání výrazných stoupání rovněž dramaticky narůstá.
Ve Švýcarsku, Rakousku i horských částí jinak plochého Německa se už před první světovou válkou zřizovaly pro napájení horských drah vodní elektrárny. Postupným více než stoletým vývojem se nakonec napájení drah ustálilo na velice inteligentním modelu. Ten stálý základ odběru tvoří dodávky z veřejné sítě, asi do 40 – 50 % odběru, který je stálý a nekolísající. Je to doplněno několika soustrojími v průtočných elektrárnách. Ovšem ty špičkové kolísající odběry jsou zajišťovány z vlastních zdrojů z vysokotlakých vodních elektráren s Peltonovými turbínami, jejichž náběh je v řádu desítek sekund do několika málo minut. Po celém Rakousku je takových elektráren necelých deset, ovšem ta daleko největší je právě zde s napájením z přehrady Tauernmoossee, která se pyšní na rozdíl od kaprunských přehrad, které jsou betonové a klenbové, dlouhou převážně sypanou hrází délky 1200 m. Podle umístění elektrárny dole v údolí se nazývá buď Schneiderau nebo také Uttendorf. A představuje celých 50 % instalovaného špičkového výkonu. Tyto elektrárny jsou dálkově připojovány a odpojovány z ústředního energetického dispečinku, který se nachází v Innsbrucku.
Pozn.: V brněnské MHD byly už před dvacetipěti lety zrušeny noční tramvajové linky a nahrazeny autobusy s nočními rozjezdy od Hlavního nádraží v hodinových, případně do půlnoci a od brzkého rána v půlhodinových intervalech. Tento systém noční dopravy je velice dobře přijímán veřejností, přičemž uvolňuje celou noc pro případné údržbové zásahy v kolejové a napájecí síti. A nezanedbatelným důvodem byla také skutečnost, že veliké odběrové špičky vznikající při společných rozjezdech od Hlavního nádraží si energetika nechala draze platit. Takže i toto byl jeden z důvodů pro zavedení této změny.
