Článek
Před pár týdny jsem tady publikoval své postřehy z mexicko-americké hranice a konstatoval, že Trump za aplausu médií jen řinčí zbraněmi, protože žádné proklamované masové deportace se fakticky nekonají. Nejen od oka, ale i podle oficiálních čísel se v Mexiku v tomhle směru žádná humanitární katastrofa nekoná (zatím a díky za to).
Měl jsem za to, že jen uvádím věci na pravou míru, a ještě u toho nabádám mít se na pozoru před komerčními médii, která v tomhle tématu brutálně selhávají. Přesto jsem se v komentářích dočetl, že jen nesnáším Trumpa (asi proto, že mu upírám moc a zásluhy).
Což je paradox, protože Trump sám o sobě coby postava je mi skoro lhostejný. Ne že by mi byly jedno jeho kroky, nebo bych s nimi dokonce souhlasil. Ale víc než on jako osoba mě děsí masa těch, kteří ho dosadili k moci. Trump je pouze jedním z mnoha narcisistních psychopatů, který měl ale ke všemu dost vlivu a peněz, aby využil situace a sjednotil ty miliony lidí čekajících na jeho příchod.
Nám ostatním teď nezbývá než respektovat jejich přání. Což je zároveň to, co mě doopravdy děsí – nálada ve společnosti, která zapříčinila zvolení takového člověka do jedné z nejvlivnějších veřejných funkcí na planetě. Trump prostě plní poptávku příliš mnoha rozhněvaných lidí. To, že si většina Američanů zvolila za svého reprezentanta člověka s Trumpovým charakterem, s jeho pověstí, trestním rejstříkem a koneckonců i volebním programem, je to, co by nás mělo strašit.
Trump se jen chová jako Trump
Trumpova nová administrativa se jala v těchto dnech řešit konflikt na Ukrajině, bez Ukrajiny. Zatím s výhledem na budoucnost, která není pro Kyjev a ani Evropu nijak přívětivá. A od mnoha zastánců „západní demokracie“ je teď slyšet pochopitelná obava a kritika.
Ale už si neuvědomují, že Donald Trump se prostě jen chová jako Donald Trump. Tak jak to nastiňoval před volbami a tak, jak si jeho voliči představovali, že se chovat bude. Reprezentuje svoje početné voličstvo, a tak nehledejme jádro problému u něj, ale v tom, že tak početné voličstvo s důvodem vybrat si Trumpa za svého reprezentanta vůbec existuje. A že si ho lidi zvolili i přesto, nebo právě proto, že věděli, že se takhle chovat bude.
Ať chceme nebo ne, zvolený politik je zkrátka reprezentantem nějaké množiny lidí, která si ho vybrala, aby je reprezentoval. A často na tom zásadní podíl viny nese ta reprezentace, která byla u kormidla v předchozím volebním období, a tudíž i její voliči.
I Babiš jen odpovídá na poptávku
Stejná situace je v České republice. Velká část společnosti křičí, že Andrej Babiš je darebák. Bohužel, i kdyby seděl v cele s nejvyšší ostrahou, a přesto by si ho nezanedbatelné množství lidé vybralo za svého reprezentanta, říká to jen málo o Babišovi, ale všechno o té společnosti.
Problém v Česku při podzimních volbách do sněmovny nebude Andrej Babiš, ale to, že stávající politická nabídka mimo Babiše nedokázala uspokojit poptávku velké části občanů. Za zvolení antihrdiny je zodpovědný jeho rival. Jestliže hnutí ANO by volila více než třetina národa, pak je u současné garnitury asi něco špatně. Nemyslím si, že by to bylo kvůli tomu, že třetina národa je hloupá a naivní. Jen se cítí nevyslyšená. A možná je v koncích, a takoví lidé tíhnou k lídrům se silnými řečmi a ráznými řešeními.
V Česku máme pravicovou vládu, která se není schopná postavit za značnou část svých občanů. Chová se arogantně k nižším třídám a likvidačně k drobným živnostníkům. Není tím směrem schopná alespoň trochu laskavě a se soucitem své asociální kroky vysvětlit, naopak směrem nahoru je vstřícná, často až podlézavá a ostentativně drží basu s těmi, kteří se chudým a bezmocným vysmívají a nazývají je dezoláty. Řada z těch lidí jsou přitom jen frustrovaní upracovaní občané, kteří navzdory dobrým snahám a vzornému chování nedosáhnou na základní životní standardy.
Ti „lepší“ mezi námi
Politici současné vlády budou na podzim obklopeni pražskou smetánkou ve svých salóncích brečet, že to vyhrál ten darebák pohrdající demokracií a že naše země je na „maďarské“ nebo „slovenské“ cestě a musíme před nimi bránit své důstojné životy. Pravdou ale je, že oni ty důstojné životy nebyli schopni zajistit lidem vespod společnosti a že Babiš, ač je to třeba lhář a může patřit za mříže, dá obyčejným lidem pocit, že je tady uprostřed té nespravedlnosti pro ně.
Neříkám, že je to tak správně, ale budu to muset přijmout jako odraz naší společnosti, jakkoli může být nelichotivý. A jak už jsem se zmínil – za úspěch tyrana může neúspěch ostatní politické reprezentace a její selhání v naslouchání těm nevyslyšeným.
Proto bychom se – dokud zbývá trochu času – neměli soustředit na Babiše a zlobit se na něj, až se bude chovat jako Babiš, ale že jsme dopustili, že je jediným politikem, který dá třetině nevyslyšených občanů pocit, že mu nejsou ukradení. Ve výsledku totiž nejsou na vině ti politici, kteří si znechucené voliče koupí pod svoje křídla. Problém je, že se ti zklamaní lidé nemají, ke komu jinému uchýlit, než k těmhle falešným spasitelům, ačkoli to s nimi myslí všelijak, jen ne dobře. Ať už se jmenují Trump, nebo Babiš. Ta „lepší“ reprezentace zkrátka přiměla příliš mnoho občanů sahat ke krajním řešením.
