Článek
Je to jako varovat před pojídáním masa a u toho si pochutnávat na vepřovém bůčku. Na jednu stranu se bijeme v prsa, když ze všech stran křičíme, že Putin je vrah, vymýšlíme, jak vyšachovat „proruského“ Babiše s Okamurou, a pak vedle ukrajinské vlajky vyvěsíme tu izraelskou a vůbec nám nevadí, že se naši politici lísají k Benjaminu Netanjahuovi, na kterého Mezinárodní trestní soud vydal před rokem zatykač pro válečné zločiny v Gaze.
Izrael napáchal v Gaze děsivé škody. A ne, nemluvím jen o tom, co se dělo po 7. říjnu 2023 – to jen pro oponenty, kteří už se jistojistě chystají vyrukovat se svým tradičním: „A kdo to rozpoutal? Kdo může za teroristický útok ze 7. října?“ To je totiž pro mnohé (včetně velké části českých elit) univerzální obhajobou následujícího drastického konání Netanjahua a jeho komand v okupované Gaze.
Jenže bezpráví se dělo v Gaze už dávno předtím. Apartheid tam byl realitou všedních dní – jak dokládá řada reportů specializovaných mezinárodních organizací. Například ve zprávě Amnesty International z února roku 2022 se mimo jiné píše: „Izrael uplatňuje systém útlaku a nadvlády nad Palestinci ve všech oblastech pod svou kontrolou: v Izraeli a na okupovaných palestinských územích a vůči palestinským běžencům, a to ve prospěch židovských Izraelců. To představuje apartheid, který je podle mezinárodního práva zakázán.“
Podobně zněl téhož roku verdikt Michaela Lynka, zvláštního zpravodaje OSN pro situaci v oblasti lidských práv na palestinském území: „Na palestinském území okupovaném Izraelem od roku 1967 dnes existuje hluboce diskriminační dvojí právní a politický systém, který zvýhodňuje 700 000 izraelských židovských osadníků žijících ve 300 nelegálních izraelských osadách ve východním Jeruzalémě a na Západním břehu,“ uvedl ve své zprávě.
Každý sám si může dohledat bezpočet jednotlivých aktů šikany, ponižování a násilí, kterým dennodenně čelili a čelí Palestinci v okupované Gaze.
Tolik na úvod. To, čeho se Izrael dopouští i dva roky po trestuhodném teroristickém činu Hamásu, při kterém hnutí zavraždilo přes 1200 lidí, je jedno z nejhorších krveprolití posledních let. Od začátku války Izrael v Gaze zavraždil podle palestinského ministerstva zdravotnictví 70 tisíc lidí, z čehož asi 20 tisíc bylo mladší 18 let. Ve zprávě Oxfamu se loni v lednu dokonce uvádělo, že statistika 250 zabitých Palestinců za den dělá tento konflikt nejbrutálnějším v 21. století.
Některá světová média v čele s britským The Guardian zase letos v srpnu přišla se zjištěním, že z utajovaných dokumentů izraelské armády vyplývá, že letos v květnu, kdy počet obětí v Gaze byl na 53 tisících, šlo z 83 procent o civilisty. Izrael také dlouhodobě cíleně blokuje humanitární pomoc směřující do Gazy, kde OSN, Světová zdravotnická organizace a další uznávané mezinárodní humanitární instituce v létě vyhlásily v Gaze hladomor, s nímž se tam potýká půl milionu lidí.
Česko tomu tleská
To je jen obecný výčet toho, čeho se izraelské válečné složky pod vedením ultrapravicové vlády Benjamina Netanjahua dopouštějí v Gaze. Přičemž Netanjahu se mezitím netají svým přáním nad Gazou získat plnou podporu. Ne, tady už nejde o to, který národ je vám bližší, tady jde o prostou lidskost, o solidaritu, soucit, a o to, aby se zastavilo tohle bezcitné vyvražďování nevinných lidí. Jde prostě o to říct: Tohle už je příliš, nemyslíte?
Ve světě Izrael už jen těžko své počínání obhajuje. Belgie, Holandsko, Irsko, Španělsko, Litva či Slovinsko se rovnou vyslovily, že Netanjahua zatknou, pokud vstoupí na jejich půdu, v souladu se zatykačem pro válečné zločiny od Mezinárodního trestního soudu. Dnes už nezbývá mnoho hlasitějších zastánců izraelského počínání, než je administrativa Donalda Trumpa a… České republiky.
Čeští europoslanci od začátku války shazovali humanitární rezoluce odmítající násilí v Gaze jednu za druhou, zatykači Mezinárodního trestního soudu se premiér Petr Fiala vysmál a místo toho jsme ve sněmovně vítali jednoho Netanjahuova papaláše za druhým. Navzdory všem zrůdnostem, které se v Gaze dějí, Česká republika s ním nadále drží basu.
Místo toho, abychom strčili hlavu do země a sice pozdě, ale přece stáhli svou křiklavou podporu běsnění Izraele, na budově Poslanecké sněmovny dál vlaje izraelská vlajka. Když přijede člověk z ciziny, má pocit, že Česko se rozhodlo podporovat genocidu. Alespoň tak mi to popsali mí zahraniční přátelé.
Souboj o vlajku
Spor se teď v Česku vede o vlajku ukrajinskou, kterou se nastupující předseda dolní komory Tomio Okamura rozhodl odstranit. Okamžitě přispěchali politici z liberálního bloku a srdnatě a s velkými gesty bránili podporu Ukrajiny v boji proti ruským okupantům.
Což je samozřejmě správně. Potíž je v dvojím metru, který uplatňují. Sami se na jednu stranu dušují, že je potřeba vyjádřit lidskost a solidaritu, a přitom vyvěšením izraelské vlajky vyjadřujeme solidaritu státu, který se podle nadnárodních organizací dopouští válečných zločinů a dle každého soudného člověka a na základě výše popsaného počínání taky nelidského zacházení.
Ukrajinská vlajka na budově Sněmovny byla symbolem lidskosti a solidarity s národem, který čelí brutalitě a nespravedlivé válce.
— Markéta Pekarová Adamová (@market_a) November 6, 2025
Její sundání je od Tomia Okamury hanebné gesto – nejen proti Ukrajině, ale také proti hodnotám, na kterých stojí i naše země.
V Česku se i přes vše výše zmíněné nadále většinově věří v to, že „Izrael je jediná demokracie na Blízkém východě“ a náš hlavní spojenec. Pokud to tak má být, je to pro Českou republiku ostuda a jednoho dne se tenhle postoj obrátí proti nám.
Kdokoli v Česku vyjádří solidaritu s okupovanou Palestinou nebo zpochybní počínání Izraele, je většinou smahem označen za antisemitu. Ne, to skutečně nejsem (a pevně věřím, že ani naprostá většina ostatních, kteří se rozhodli Izrael kritizovat), jen se mi dělá zle z toho, když se nějaký psychopat rozhodne pro své ego, moc a slávu zlikvidovat celý jeden národ. Tak jako to dělá Putin, tak jako to dělá Netanjahu.
A ještě horší je u toho pozorovat to naše národní pokrytectví, kdy titíž lidé bez zaváhání odmítají ruské válečné počínání na Ukrajině, a vedle toho nejsou s to použít stejný metr na Izrael, ba dokonce ho ještě bezbřeze adorují.
Pakliže se chceme dál bít v prsa, že pomáháme slabšímu, a bijeme se za jeho vlajku, měli bychom stáhnout vlajku okupantů z Izraele. Stát na straně Netanjahua je to stejné jako stát na straně Putina. Můžeme se chvástat, že na pražských budovách vlaje ukrajinská vlajka, ale dokud vedle ní bude ta izraelská, nemůžeme mít čisté svědomí.
