Magická oka Yucatánu: Do tyrkysových cenotů Mayové vhazovali oběti, dnes se v nich můžete vykoupat

Džungle, laguny, pláně, lesy, pláže… Yucatánu bylo, co se týče přírody, naděleno vrchovatě. Ale jedno tam nenajdete – řeky. Je to tak, na Yucatánském poloostrově nejsou povrchové vodní toky.

Kde tedy staří Mayové získávali vodu? V cenotes – magických tyrkysových okách, kterými je poloostrov posetý jako ementál.

Chtělo by se říct, že jsou to takové rybníčky nebo jezírka. Ale nemohli bychom být dál od pravdy. Tyto vodní rezervoáry totiž vznikaly zcela jinak než zatopené hlubiny jezer či lidem vytvořené nádrže rybníků. Mohou za něj miliony let krasového vývoje.

Občas se mylně uvádí, že vznikly přímo dopadem meteoritu. Ale to není zcela přesné. Meteorit, který do této oblasti dopadl před více než 60 miliony let a vyhubil asi 75 procent tehdejších organismů včetně dinosaurů, měl na jejich vznik vliv, ale přímo je nevytvořil. Spíše narušil horninu, ve které pak působením dešťové vody s vápencem vznikaly jeskyně, jejichž stropy se postupně propadaly. A tak vznikaly cenotes, krasové závrty zatopené podzemní vodou.

Existují tři jejich druhy: ty, které leží pod zemí a jsou zcela zavřené, dále cenotes, které mají otevřenou klenbu, jež se obvykle zřítila dalším působením dešťové vody, a nakonec zcela otevřené cenotes, které připomínají jezírka.

Ve všech je ale koupání se zážitek. Obzvlášť po celodenní túře, jakou jsem se svou skupinkou absolvoval v lednu a z které pochází fotografie výše. (Další případně naleznete tady.)

Pro staré Maye, původní obyvatele poloostrova Yucatán, hrály cenotes významnou roli. Jednak z nich brali vodu, ale také je považovali za posvátné. Věřili, že se jedná o sakrální portály do podsvětí, jemuž říkali Xibalba.

V jejich představách měl totiž život tři úrovně – svět lidí, svět bohů na nebi a podsvětí. Tam, na základě mayského historického eposu Popol Vuh, sídlili temní bohové smrti a nemocí, kteří trestali duše zesnulých. Xibalba v původním jazyce doslova znamená „místo strachu“.

Proto není divu že archeologové a potápěči v cenotech později nacházeli oběti v podobě šperků, zlata, keramiky, ale také lidských ostatků. U dávných kultur v předkolumbovském Mexiku tvořily oběti, i ty lidské, důležitou součást náboženských rituálů. Životní cyklus pro ně nekončil smrtí a darovat život bohům pro ně představovalo čest. Pomocí obětí žádali třeba o déšť a úrodu. Cenoty byly spojovány zejména s bohem deště Chaacem.

Dnes už se tyto oběti neprovádějí, ale cenotes jsou stále objektem zájmu. Při cestách po Mexiku můžete narazit na desítky známých a hojně navštěvovaných cenotes, z nichž mnohé jsou propojené rozsáhlými podzemními jeskynními systémy. Některé jsou vskutku úchvatné, třeba má oblíbená cenote Zací ve městě Valladolid, která se nachází přímo v centru tohoto města – zkrátka jdete po ulici a zčistajasna je pod vámi obrovský zatopený kráter.

Řada z nich se nachází v blízkosti Mayské riviéry při Karibském moři. I tam se hojně jezdí a cenoty tam fungují jako veřejná koupaliště. Stačí zaplatit vstupné a skočit do osvěžující vody. Ta bývá čirá, příjemná na dotek a čistá. Udržuje si také stabilní teplotu mezi 24 a 26 stupni Celsia, nehledě na to, zda je cenote otevřená, nebo podzemní.

Cenotes je na Yucatánu vskutku požehnaně. Vedle těch nejznámějších, kam se platí vstupné a turisté tam jezdí záměrně, pořád existují místa, kde jsou cenotes skryté veřejnosti, zkrátka jako kdybyste na pozemku objevili zatopenou tůňku.

Koupání v nich nicméně patří k zaručeným zážitkům při cestách po Mexiku. Je to příjemné, osvěžující po duši i na těle a je to mnohdy úžasná podívaná.

Zdroje:

- Místní obyvatelé

- https://sites.northwestern.edu/monroyrios/ring-of-cenotes/

- https://thecenoteguy.com/how-cenotes-were-formed/