Článek
Místní, potomci původního kmene Zapotéků, mu neřeknou jinak než Ahuehuete – v prastarém jazyce něco jako stařík z vody. Po letech španělské kolonizace se pro něj vžil prostý název Arbol de Tule, Tulský strom. A my Češi mu občas říkáme tisovec mexický či tisovec Moctezumův.
Městečko Santa María del Tule, které jinak není pro mnoho věcí zajímavé, až na ten strom.
Jak už tedy správně tušíte, jeho domovskou adresou je Mexiko. Konkrétně stát Oaxaca na jeho jihovýchodně. Tento strom, který by z fleku našel roli v nějakém filmu na motivy J.R.R. Tolkiena, roste na pozemku kostela v městečku Santa María del Tule. To by jinak ve změti podobných vesniček v tomhle zapotéckém regionu nebylo pro mnohé nikterak zajímavé. Ale díky tomuto staříkovi se k němu sjíždí celý svět. A nejde jen o botaniky nebo stromomilce.
Vypravil jsem se k němu rovněž. V lednu letošního roku. Tolik let jsem tímhle regionem projížděl, každý rok opakovaně, ale až letos jsem se tomuto velikánovi mohl osobně poklonit, když jsem k němu bral skupinku krajanů, kterým jsem dělal průvodce po Mexiku, mém druhém domově (cestovní deník z naší expedice si můžete přečíst tady).
Příroda, která přežije války i technologie
Miluju stromy. I proto mám tak rád svou první domovinu – Šumavu. Vždycky je to radost procházet se podzimními lesy jihozápadních Čech. Ale tenhle zážitek z jihovýchodního Mexika měl zkrátka ještě širší rozměr. A to doslova.
Přijeli jsme se skupinkou dalších čtyř přátel do Tuly časně ráno, kdy ještě bylo chladno. Místní potomci Zapotéků už ale byli na nohách. V těch pár uličkách prodávali tradiční tamales – pokrm ve tvaru válečků z kukuřičného těsta – a také pozontle, horký nápoj na bázi čokolády.
Zatímco od stánků s pokrmy stoupal kouř, v dálce se míhali lidé přicházející a odcházející z místního kostela. V kloboucích a vlněných vestách. Do toho jsme přišli my, výprava z České republiky na cestě za poznáním Mexika.
Jestliže jinde na světě, a v Mexiku obzvlášť, bývá kostel dominantou menších měst a vesnic, tady hrál až druhé housle. Stínil ho – opět doslova – produkt přírody, jež je na světě déle než křesťanská víra.
Majestátní strom v Tule.
Když se k němu přibližujete, vnímáte jeho majestátnost. Dosud ještě ne kvůli té opěvované šíři jeho kmene, ale zkrátka proto, jak velký je v onom existenciálním pojetí. Nemohl jsem se ubránit představám toho, co vše už viděl a zažil. Vzestup pre-hispánských kultur, vpád Španělů, kolonizaci, pak revoluce a vznik mexického státu. Aktuálně je svědkem kdejakých pošetilých křižáckých výprav za slávou a ještě větším majetkem z rozmaru pár samozvaných hrdinů. Nic, co by ještě neznal. Nic, co by už neprožil tisíckrát.
V jeho blízkosti se člověk cítil tak nějak lehce. Protože všechno ostatní se najednou zdálo triviální. Jedna obrovská událost střídá druhou. Ještě nedořinčely zbraně v jedné zemi, už je přehlušují ty z druhé země. Sotva si osušíme slzy z jedné lásky, už je tady jiná. Jeden den se truchlí za zemřelé a za pár dní už si ani nevzpomeneme. Ani my si zítra nebo za týden nevzpomeneme na to, co nás trápí dneska. V horizontu dvou tisíc let se naše každodenní starosti jeví jako ty nejmalichernější, co svět spatřil. A tenhle strom jako by to onoho rána šeptal přímo k nám. I když tam stál tak tiše a nehnutě.
To už jsme mohli zblízka obdivovat jeho úctyhodné rozměry. Jak se dozvídáme z kamenné desky s vyrytými „přednostmi“ stromu, je silný 58 metrů, vysoký 42 metrů, průměr činí 14 metrů, objem necelých 817 metrů krychlových a váží 636 tun. Jeho obvod se běžné uvádí jako až 46 metrů, a když ho jednou chtěli návštěvníci obejmout, zdaleka jich nestačilo ani třicet.
Úctyhodné míry oficiálně nejširšího stromu světa,
Dříve se také vědci dohadovali, zda tento obr není srůstem tří různých kmenů, ale genetické testy potvrdily, že nikoliv. Shoda nepanuje ani nad jeho věkem, ale dlouhodobě se uvádí, že jde zhruba o 2000 let, ačkoli některé odhady hovoří o tisíci letech, jiné zase o čtyřech tisících.
Nikoli tři, ale jeden jediný kmen, potvrdili vědci.
Na jiné ozdobné tabuli poblíž stromu se pak španělsky píše: „Tulský strom ve státu Oaxaca, zapotécké obci Santa María del Tule; poblíž hlavního vchodu do kostela nachází se strom obřích rozměrů, starší dvou tisíc let; je daleko starší než španělská invaze, tyčí se jako skála a poskytuje stín téměř celému prostranství před kostelem.“
V nedaleké blízkosti se nachází ještě mladší bráška. Je mu tisíc let a ve svém nitru má malou kapličku s fontánou.
„Tenhle prastarý obyvatel země, tento ctihodný svědek revolucí, mužů a věcí, jenž ani bouře, ani blesky, ani plynutí století nedokázaly zničit. Jen o vlásek unikl tomu, aby se stal obětí bohatého obchodníka z Oaxacy, který nabídl domorodcům z Tule za jejich strom velmi slušnou částku, neboť ho chtěl pokácet a vyrobit z něj trámy a prkna. Naštěstí tento návrh vandala odmítli a strom stojí dodnes, pokrývající svým voňavým stínem všechny, kdo přicházejí obdivovat jeho bohatou a radostnou korunu. Je stále útočištěm tisíců ptáků a jeho gigantickým kmenem stále proudí hojná míza, která jej vyživuje,“ stojí tam dále.
A tak je nadále možné se mu přijít poklonit a obdivovat ho, tak jak se to mně a naší partě dobrodruhů podařilo letos v lednu. A že to byla nějaká podívaná! Mohli jste se kolem něj procházet a každou chvíli se zastavovat a jenom zírat, co mocná příroda dovede. A že nakonec pokoří nás všechny.
