V Česku umřela lidskost. Jinak bychom podporovali Palestinu proti genocidě

Ano, se vší vážností prohlašuji, že odsuzuji teroristický útok Hamásu, stejně jako jakýkoli jiný útok na nevinné lidi.

Bez tohoto prohlášení si totiž člověk v silně proizraelském Česku okamžitě koleduje o nálepku antisemity a podporovatele teroru. Nejsem ani jedno z toho, ale mám problém, když někdo utlačuje druhého a ostatní přihlížejí, a ještě ho povzbuzují k tvrdším úderům. Držím se rčení, které říká: V konfliktu mezi okupantem a okupovaným je vždy třeba postavit se za slabšího.

Tím je v tomhle případě Palestina. Léta se její obyvatelé potýkají s utiskováním ze strany Izraele, či rovnou apartheidem, chcete-li. S cílem jednou pro vždy Palestince z jejich domovů vyhnat.

Podívejte se, jak konání státu Izrael odsoudili sami židé:

Tohle napsala loni nezisková organizace Amnesty International ve svém reportu: „Amnesty International analyzovala záměr Izraele vytvořit a udržovat systém útlaku a nadvlády nad Palestinci a zkoumala jeho klíčové složky: územní fragmentaci, segregaci a kontrolu, vyvlastnění půdy a majetku a odepření ekonomických a sociálních práv. Došla k závěru, že tento systém představuje apartheid. Izrael musí tento krutý systém odstranit a mezinárodní společenství na něj musí vyvíjet tlak, aby tak učinil.“

Dále potom: „Není možné ospravedlnit systém postavený na institucionalizovaném a dlouhodobém rasistickém útlaku milionů lidí. Apartheid nemá v našem světě místo a státy, které se rozhodnou Izraeli vyjít vstříc, se ocitnou na špatné straně dějin. Vlády, které nadále dodávají Izraeli zbraně a chrání ho před odpovědností v OSN, podporují systém apartheidu, podkopávají mezinárodní právní řád a prohlubují utrpení palestinského lidu. Mezinárodní společenství se musí postavit čelem k realitě izraelského apartheidu a hledat mnohé cesty ke spravedlnosti, které zůstávají hanebně nevyužity.“

Bravurně to shrnula Sára Englišová ve svém článku o tom, zda nenastal čas na přehodnocení česko-izraelských vztahů: „Jen v první polovině tohoto roku bylo OSN zaznamenáno 591 osadnických útoků od fyzického napadení přes ničení majetku. Měsíčně se tak útoky proti Palestincům zvýšily průměrně o třicet devět procent oproti předchozímu roku. Osadnické násilí eskalovalo v březnu tohoto roku při děsivém pogromu ve vesnici Huwara, po kterém Smotrič (ministr financí v Netanjahuově vládě, také mu byly přiděleny pravomoce týkající se okupovaných palestinských území - pozn. autora.) prohlásil, že je vesnici třeba vymazat z mapy.“

Znovu: Nikdo tady neospravedlňuje násilnosti palestinské strany. Jen žasnu nad tím, s jakou razancí česká většinová veřejnost výše zmíněná fakta ignoruje, jak slepě a nekriticky se k nim staví politici. Jak je možné, že i po tom všem se české vlády lísají ke státu, který páchá takové činy, a ještě mu u toho tleská. Jak jednostranná jsou česká média, když neopomenou zdůraznit kdejaký protiútok Palestinců, ale jakmile páchá zlo Izrael, přejde je mlčením, případně okamžitě hledá nástroje k jeho ospravedlnění.

To samé, jen ve větším měřítku sledujeme nyní, když se rozhořel otevřený konflikt. I když se na propaletinských protestech scházejí mnohdy i samotní židé, aby vyjádřili nesouhlas s krutostmi, jichž se dopouští stát Izrael při cílené likvidaci Palestiny, není to dost na to, aby většina Čechů pořád jako kolovrátek neopakovala tu o tom, že Palestinci jsou do jednoho teroristi a zaslouží si vyhynout. Média jim v tom sekundují, když jakoukoli izraelskou informaci okamžitě papouškují coby nezpochybnitelnou pravdu, zatímco vše, co přichází z palestinské strany, negují rétorikou právě Izraele. Mnohdy raději o zločinech Izraele neinformují vůbec.

Kvůli tomu to pak vypadá, že v Česku zemřela humanita. Soucit se slabším, pochopení pro spravedlnost. Ostatně co ale chtít po zemi, v níž je rasismus zakořeněný do takové hloubky, že jakékoli snahy o jeho odsouzení jsou obvykle jen zesměšňovány. Právě my se svou historickou zkušeností bychom přitom měli dobře vědět, co znamená postavit se za slabšího, vzepřít se okupantům.

Všude jinde na světě už to pochopili, jen u nás jsme zase papežštější než papež. U nás se pořád zavírají oči před zločiny Izraele a jeho terorem vůči Palestincům. Zatímco například Bolívie krátce po odstartování genocidy Palestinců přerušila diplomatické styky s Izraelem a generální tajemník OSN Guterres zemi zkritizoval za vraždy tisíců civilistů, u nás se podpora státu Izrael v jeho vraždění vyjadřuje na všech politických úrovních a ministryně obrany dokonce volá po vystoupení z OSN. Tohle je naprostá ubohost od státu, který byl kdysi znám pro své lidskoprávní směřování.

Vždyť i samotní židovští intelektuálové se ohrazují proti konání Izraele: „Jsme židovští spisovatelé, umělci a aktivisté, kteří chtějí odmítnout rozšířený názor, že jakákoli kritika Izraele je ze své podstaty antisemitská. Izrael a jeho obhájci tuto rétorickou taktiku dlouhodobě používají, aby Izrael uchránili před odpovědností, důstojně zdůvodnili mnohamiliardové investice USA do izraelské armády, zastřeli smrtící realitu okupace a popřeli palestinskou suverenitu. Nyní je toto zákeřné umlčování svobody projevu používáno k ospravedlnění pokračujícího vojenského bombardování Izraele v Gaze a k umlčení kritiky mezinárodního společenství,“ deklarovali před pár dny židovští intelektuálové v otevřeném dopise.

„Odsuzujeme nedávné útoky na izraelské a palestinské civilisty a truchlíme nad tak otřesnými ztrátami na životech. V našem zármutku jsme zděšeni, když vidíme, jak se boj proti antisemitismu stává zbraní pro válečné zločiny s deklarovaným genocidním záměrem,“ uvedli dále.

Stovky židovských demonstrantů obsadily Sochu Svobody, aby protestovaly za ukončení bombardování Gazy:

Jak je možné, že my, Češi, i po cíleném zavraždění tisíců palestinských civilistů včetně dětí, po bombardování nemocnic a sanitek, nadále většinově (čest výjimkám) držíme palce okupující mocnosti, která léta jen čekala, až bude moci svého nechtěného souseda vymazat z mapy?

„Pokud máte v sobě nějaké srdce, plakali byste pro Palestince,“ prohlásil před lety americký profesor Norman Finkelstein, jehož oba rodiče prošli coby židé nacistickými koncentračními tábory. „Právě díky tomu, co mě a mé sourozence naučili rodiče, nebudu mlčet, když Izrael páchá zločiny proti Palestincům. A nepovažuji nic za odpornější než zneužívat jejich utrpení k tomu, aby se Izrael snažil ospravedlnit mučení, brutalitu nebo demolice domů, kterých se denně dopouští na Palestincích,“ prohlásil.

Záznam jeho projevu najdete zde. V komentářích pod videem se můžete dočíst například toto: „Jsem také žid a souhlasím s každým slovem, které Norman řekl, a tleskám jeho odvaze a integritě. To, že Židé čelili útlaku, brutalitě a genocidě, neznamená, že můžeme totéž dělat jiné etnické skupině. ‚Nikdy více‘ platí pro všechny. Ukončete okupaci. Osvoboďte Palestinu.“

Dobře známá je také řeč izraelského aktivisty Miko Peleda, původně člena izraelských speciálních sil, který ale brzy otočil. O izraelské armádě řekl toto: „Izraelská armáda je jednou z nejlépe vycvičených, nejlépe vybavených, nejlépe živených teroristických organizací na světě. Ano, mají generály a pěkné uniformy, ale celým jejich účelem je terorismus,“ řekl Peled.

Izraelsko-palestinský konflikt je složitý a existuje na něj spousta úhlů pohledu. Netvrdím, že se zlo neodehrává na obou stranách. Ale právě proto je potřeba přistupovat k oběma se stejným metrem. Spravedlnost by měla být pro všechny stejná. Proto bychom se v Česku měli zamyslet nad tím, jak nekriticky se stavíme k podpoře Izraele a jak slepě přecházíme zvěrstva, kterých se dopouští na Palestincích. Ba jim ještě tleskáme. Svědčí to o jediném, o krizi humanity a solidarity v naší zemi.